nadránom 30. septembra 1938 bola podpísaná v Mníchove neslávne známa dohoda, podľa ktorej malo Československo odstúpiť svoje pohraničné územia nacistickému Nemecku. Čo tomu predchádzalo? Aká bola situácia v strednej Európe počas roka 1938?
Mezinárodní napětí vzrůstalo zejména po březnovém anšlusu Rakouska. Útoky z Berlína vůči Československu byly stále častější a intenzivnější, přičemž byl propagandisticky využíván údajný „útlak“ německé menšiny. Koncem května povolala československá vláda do zbraně jeden ročník záložníků a k tomu část specialistů. Protože následně Berlín dost přesvědčivě argumentoval, že se k žádnému útoku nechystal, mezinárodní postavení Československa to spíše oslabilo. Britská vláda signalizovala do Paříže, že v případě války s její účastí nelze počítat. Počátkem srpna přijel do Prahy jako „moderátor“ lord Runciman, ale do půli září dospěl k závěru, že další soužití českého a německého národa v jednom státě není možné. Do věci se vložil premiér Chamberlain, který během dvou týdnů jednal třikrát s Hitlerem o odstoupení českého pohraničí – v Berchtesgadenu, v Bad Godesbergu a nakonec v Mnichově.
podpis Mníchovskej dohody je kľúčový okamih nielen československých, ale aj svetových dejín. Bol vyvrcholením politiky tzv. appeasementu. O čo išlo?
Cílem politiky „usmiřování“ bylo dosáhnout smírčího urovnání konfliktů – i za cenu souhlasu s některými expanzivními cíli Německa. V pozadí bylo přesvědčení, rozšířené zejména v Británii, že s Německem bylo po světové válce nakládáno nespravedlivě a část jeho požadavků je po více než patnácti letech přijatelná. A tak Londýn a Paříž reagovaly pouze chabými protesty na sérii porušení versailleské mírové smlouvy: od znovuzavedení německé branné povinnosti v únoru 1935, přes remilitarizaci Porýní v březnu 1936 až po anšlus Rakouska o dva roky později.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.