Kazatel bodrých mravů

šesté z osmi dětí úředníka na panství Ferdinanda Bonaventury Kinského si všímalo, jak to mezi lidmi chodí. Když jako padesátník vydával slavný Společenský katechismus, měl možná na mysli právě onen velkostatek: „Čech buďto líbá ruku, nebo se chová hrubě,“ píše v úvodu prvního dílu. „Nejednou slyšíme stesky a vzdechy, jak docela jinak slouží se pod šéfem Němcem než Čechem, který jakožto představený jen pase po příležitosti, kterak by podřízenému dal najevo svoji povýšenost,“ stěžuje si Guth a dodává: „Domůže-li se který Čech zámožnosti, stává se často nadutým a směšným všemu světu.“

Na rozdíl od českých politických radikálních nacionalistů nebyl Guth šovinistou. Jeho poznatek ze života u knížete pána je více postřehem sociálním, s platností též pro dobu, kdy si Češi dávno vládnou sami. Zkušenosti ze zámeckého prostředí promění prostého gymnaziálního profesora ve váženou a vyhledávanou osobnost společenského života. Byl přitom spíše staromilcem než reformátorem a k zaběhlým normám ve druhém dílu Katechismu přidává rady způsobem stoických hellénských filozofů nabádajících k nenápadnosti, tichému životu a odevzdanosti v představě, že ten druhý je stejně slušný a hodný moula jako náš kazatel.

varhany, filozofie a knížecí požehnání

Na penzi se rodina přestěhovala do Kostelce nad Orlicí, odkud oba rodiče pocházeli, a Guth odešel na gymnázium do Rychnova nad Kněžnou. Odtud putoval roku 1878 za vzděláním do Prahy. Vykazoval mnohočetné zájmy. Zpíval ve sboru, navštěvoval varhanický kurz, ale především studoval filozofii a s ní matematiku a fyziku. V té době se vedla bitva o rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou. V Praze totiž Němci s přistěhovalectvím do příměstských obcí po polovině 19. století přišli o většinu i v politické reprezentaci. Českému tlaku císař František Josef I. v únoru 1882 ustoupil a vysoké učení bylo rozdvojeno. Jiří Guth získal v prosinci tohoto roku mezi prvními doktorát na univerzitě české. Na tom, že se nestal prostým středoškolským učitelem, měl zásluhu jeho bratr, lékař August Guth.

S doktorátem z filozofie v kapse se Guth vrátil na východ Čech. Na bratrovu přímluvu nastoupil v Náchodě roku 1883 na místo vychovatele a učitele češtiny do rodiny knížete Viléma ze Schaumburg-Lippe, majitele panství Nachod-Chwalkowitz. Ač dolnosaského rodu, otec mu odkázal české majetky. Kníže Vilém věrně sloužil Habsburkům a dotáhl to na generála kavalerie. Za pruské války 1866 se na jeho panství bojovalo a v listopadu toho roku ho císař František Josef I. poctil návštěvou v Ratibořicích.

„Čech buďto líbá ruku, nebo se chová hrubě.“

Kníže zveleboval majetek, podnikal v lesnictví, rybníkářství a dobytkářství, melioroval a užíval umělých hnojiv, reorganizoval knihovny a archiv. V politice byl liberální a prosazoval proti vůli německých konzervativců zrovnoprávnění obou zemských jazyků; nacionalistické radikály obou stran nemiloval.