Co zavinil Jaroslav Hutka, dnešní sedmdesátník

jako dítě jsem na Plumlovské přehradě trávil prázdniny a byl tam svědkem různých historických událostí, jejichž význam mi docházel až mnohem později.

Jedna, asi nejpamětihodnější, se odehrála v létě 1973. To mi bylo sedm let. Pláž, lze-li tomu tak říkat, hospody a okolí Plumlovské přehrady během několika dnů zalily máničky, vlasatci, hašišáci, prostě česká a moravská obdoba hippies. Byly jich stovky, možná tisíce, kluci a holky, vlasy, korálky, čelenky, seprané džíny a hábity, somradla, sandály, zvonečky, trsadla… Bylo to velkolepé, jak když přitáhne obrovská pestrobarevná tlupa nomádů, a já svým dětským zrakem na to hleděl jako u vytržení. Pokojné obyvatelstvo, chataři a rekreanti byli naopak většinově zděšeni, a kdyby mohli, tak by se ozbrojili. Nejspíš přijely policejní posily z celé Moravy, matně si vzpomínám, že to několik dní vypadalo, jako by se nad přehradou vyhlásil výjimečný stav.