postupně tuhnoucí thymolinové úsměvy nažehlených moderátorů, koktání politologických expertů a v závěru nefalšované zděšení, zejména v případě stanic s protirepublikánskou, liberálně progresivní agendou: sledovat paniku, do níž nečekané Trumpovo vítězství uvrhlo velká korporátní média, bylo jako pozorovat zánik živočišného druhu puštěný v rychloposuvu.
Videa, ve kterých hrají hlavní roli viditelně nervózní hvězdy americké televizní žurnalistiky, mají na YouTube značnou sledovanost. A zřejmě nejen mezi uživateli, kteří by neudělali krok bez červené čapky s nápisem o obnovení americké velikosti. Důvěra v tradiční média je v dnešních USA na historickém minimu – podle průzkumu prestižního Gallupova ústavu se pohybuje kolem třiceti procent. Ostatně sám Trump opakovaně prohlásil, že jedním z cílů jeho křížové výpravy je i boj proti „nečestným novinářům“.
Zatímco se korporátní média ocitla ve dvojím ohni, kdy se k dlouhodobě klesajícímu zájmu konzumentů nově přidalo i otevřené nepřátelství současné administrativy, mezi mladší populací raketově roste zájem o zcela nový typ žurnalistiky: názorově vyhraněné projekty ve všech odstínech politického spektra, jejichž byznys model a způsob komunikace se čtenáři a diváky připomíná spíš pečlivě budovaný vztah současných popových hvězd s fanouškovskou základnou než klasickou novinařinu, jak ji chápeme v kontextu poválečného Západu. Vzhledem k dominantní světové roli amerického, respektive angloamerického, mediálního provozu se jistě vyplatí tyto trendy sledovat a analyzovat.
soumrak klasické novinařiny
Mapa amerického mediálního trhu je obrovská, přesto si na ní lze vytyčit několik nedůležitějších orientačních bodů: zaprvé klasickou žurnalistiku, jak ji provozují tradiční seriózní noviny, v čele s celosvětovým standardem v oblasti deníků, listy The New York Times či The Washington Post.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.