mladí lidé se zaujetím sdílejí fotky extravagantních, „kosmických“ staveb v zemích bývalého sovětského bloku, člověk přijde do „trendy“ kavárny a v žertu se dožaduje té nejhipsterštější limonády, nabídnou mu… německý výrobek Wostok. S žertovnou reklamní legendou o tom, jak bylo to pitíčko vyvinuto v sedmdesátých letech v sovětském Státním institutu pro nealkoholické nápoje, pivovarnictví a vinohradnictví. Vostok.
Posluchači určitého věku to slovo zní až zvonivě, jako kdyby v Kremlu rozezvučeli Cara kolokola. Protože v časech rozdělení jsme ten vostok – východ – byli my. A taky proto, že se tak jmenovala raketa, která v roce 1961 na oběžnou dráhu vynesla Jurije Gagarina, prvního muže ve vesmíru.
sex-appeal z vostoku
Dvanáctý duben byl na jeho památku vyhlášen významným dnem, slavné výročí připomínaly zprávy a učitelky ve školách. Mezi režimními „opruzy“ byl ale tenhle z těch menších, až zanedbatelných. Na Juriji Gagarinovi bylo cosi budícího sympatie. Nevypadal jako zaťatý „geroj“, odhodlaný kosit nepřátele socialistického zřízení. Sympaticky působící mladý muž se zářivým úsměvem, který nepochybně měl i jakýsi sovětský sex-appeal. Davy, které Gagarina vítaly v ulicích měst včetně Prahy, tam nebyly jenom nahnané, hodně lidí šlo jistě dobrovolně – a i ti „organizovaní“ to asi nenesli úkorně. Zástupy se na něj ostatně chodily dívat i na Západě.
Protože Gagarin byl hvězda, v něčem popíral typ hrdinného Sověta, vyplývalo to i z povahy jeho úkolu. Vyletět do neznáma, kroužit tam sám, vědom si, že dojde-li k něčemu nečekanému, může být řešení výhradně na něm, ovšem žádné řešení dost možná ani nebude.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.