andreje Babiše rozčilují nahrávky, které jej staví do velmi nepříznivého světla. Není divu, jelikož ho usvědčují ze lží a manipulací. Mimo jiné potvrzují, že svůj tisk používá jako nástroj politického boje, ačkoli to do této doby vyvracel. Pokud však tvrdí, že jde o praktiky StB, dobře ví, o čem mluví. Pro média v jeho vlastnictví jsou masivní úniky odposlechů, vyšetřovacích spisů a připravených složek běžnou praxí.
čeho se bojí?
„Proč nás chce ČSSD dostat z vlády a navrhla demisi? Čeho se bojí? Že toho moc víme?“ ptá se Andrej Babiš sugestivně se zalepenou pusou ve svých inzerátech. Tím o sobě prozrazuje víc, než by chtěl. Že toho moc vědí? Koho tím má na myslí? Svou neformální bezpečnostní divizi, zahrnující nejen bývalé příslušníky bezpečnostních složek, které zaměstnává v Agrofertu či státní správě, ale i část současných policistů a státních zástupců, kolaborujících v jeho zájmu?
Nyní to spíš vypadá, že se bojí on. Co ještě může vyplavat? Nebude ještě hůř? Přitom už jen domlouvání načasování kauz na jeho konkurenci s jím placenými novináři na demisi stačí. Proto za žádnou cenu z vlády nechce a nestoudně se chovající prezident mu v jeho záchraně pomáhá. Tím ovšem ztrácí půdu pod nohama i on.
Pokud vůdce hnutí ANO hovoří o praktikách Státní bezpečnosti, nikdo nemá větší osobní zkušenost než on. Z estébáckého prostředí komunistických podniků zahraničního obchodu vzešel, mnohé se naučil a nic nezapomněl.
nástroj v politickém boji
Šéfredaktoři Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl a Lidových novin Ištván Léko pochopili naturel svého zaměstnavatele, jinak by nemohli své funkce vykonávat. Mohou se ohánět etickými kodexy, mohou dokonce ve svých prohlášeních Babiše naoko odsoudit (čímž mimochodem jen potvrdili autenticitu jeho zásahů do redakční práce), vše marné. Nikdy ze sebe nesmyjí jednoduchou pravdu, že jsou pouhým nástrojem oligarchy při prosazování jeho mocenských zájmů.
„Pokud vůdce hnutí ANO hovoří o praktikách Státní bezpečnosti, nikdo nemá větší osobní zkušenost než on.“
O tom svědčí řada kauz těchto deníků postavených na masivních únicích informací z vyšetřovacích spisů, odposlechů či soukromé komunikace konkurence, konstruovaných ve spolupráci se svými dodavateli z řad policie a státního zastupitelství. Vždy se přitom oháněly veřejným zájmem, ale najednou to zřejmě neplatí. Které případy to například jsou z doby působení Andreje Babiše ve vládě?
Privatizace OKD: Andrej Babiš ve svém inzerátu varuje, že údajně hrozí umlčení v kauze privatizace OKD, která je momentálně u soudu. Přitom tomuto případu se jeho tisk věnuje opakovaně. První vlaštovkou bylo zveřejnění úniků ze spisu v době koaličního střetu nad řešením krize na Dole Paskov v MF DNES v dubnu 2014. Premiér Sobotka tehdy ministra financí obvinil, že využívá svých médií ke zvyšování tlaku na koaličního partnera. Případ je dnes Lidovými novinami považován za kauzu roku.
Odposlechy v GIBS: Hnutí ANO dlouhodobě usilovalo o ovládnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Proto Lidové noviny opakovaně útočily na jejího dřívějšího ředitele Ivana Bílka. V článku „Dlouhé prsty ministra Chovance“ z července 2015 uvádějí, že „z tajně pořízených nahrávek, které LN získaly, vyplývá, že do personálního složení papírově nezávislé Generální inspekce bezpečnostních sborů nejspíše zasáhl ministr vnitra“. Deník popisuje odchod náměstka ředitele GIBS Dušana Brunclíka a na základě těchto nahrávek spekuluje, že za ním byly politické tlaky.
Nahrávky v kauze Česká pošta: Babišův tisk se dlouhodobě věnuje ministrovi vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD), což mimochodem potvrzuje jedna z aktuálních nahrávek. Zatím nejbrizantnější kauzu „dva miliony pro ČSSD, milion pro Chovance“ otevřela Mladá fronta DNES v srpnu 2015 ve spolupráci s Janečkovým protikorupčním fondem. Tehdy zveřejnila nahrávky pořízené podnikatelem Lukášem Čadkem, který měl obchodní spory s Českou poštou. Za údajné úplatky je měli odpovědní činitelé ČSSD vyřešit. Čadkovy výpovědi se však ukázaly jako nevěrohodné a samotný fond později z kauzy vycouval.
Olomoucký hejtman v kauze Vidkun: Masivní úniky z vyšetřovacích spisů provázela monstrózní olomoucká kauza Vidkun. V říjnu 2015 ji ve spolupráci s Babišovým tiskem a Jiřím Hynkem z České televize rozehrál tehdejší ředitel ÚOOZ Robert Šlachta. Ve zveřejněných policejních odposleších při rozkrývaní údajné klientelistické sítě mezi policisty, podnikateli a politiky tehdy uvízl i tehdejší hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD). Za rok a půl vyšetřování nijak nepokročilo.
Soukromé e-maily premiéra Sobotky: V lednu 2016 upozornil jako první server Lidovky.cz na krádež tisíců soukromých e-mailů premiéra Bohuslava Sobotky. Zveřejnění pasáží z e-mailové korespondence tehdejšího předsedy Rady Českého rozhlasu Petra Šafaříka se sekretariátem premiéra využilo hnutí ANO ke zpochybnění volby generálního ředitele Českého rozhlasu. Po masivní kampani se jím nakonec stal kandidát René Zavoral, nejlépe vyhovující jeho zájmům. To se vzápětí projevilo výsadkem Babišových novinářů z Lidovek.cz na web Českého rozhlasu.
Boj o policejní reorganizaci: Nejmarkantněji se symbióza Babišova tisku s částí bezpečnostně-justičního aparátu projevila loni v létě v boji o Roberta Šlachtu. Mediální divize Agrofertu operovala se čtyři roky starými odposlechy, které měly podle bizarních konstrukcí olomouckého vrchního žalobce Ištvana dokládat, že policejní reformu organizovala mafie. I když se mezitím razantně proměnila vláda a vedení policejního prezidia.
„Vždyť je to právě Andrej Babiš, který přispěl k rozvoji estébáckých praktik jako nikdo jiný před ním.“
Kauza Beretta: Lidové noviny se angažovaly i v další Šlachtově policejní „realizaci“ Beretta, kterou spustil v květnu 2016 pod dozorem pražské vrchní žalobkyně Lenky Bradáčové. Kvůli podezření z údajného vynášení informací byli obviněni tři bývalí pracovníci bezpečnostních složek. Současný náměstek ředitele Celní správy Robert Šlachta tuto operaci rozjel krátce poté, co se dozvěděl o chystané policejní reformě, a dával ji do jejich souvislosti. Deník zveřejnil obsáhlé fragmenty z policejního spisu.
Oleo Chemical: Babišův tisk organizuje dlouhodobou mediální kampaň i v kauze majitelů továrny na výrobu biopaliv druhé generace Oleo Chemical. Jejich kriminalizace začala krátce poté, co odmítli nabídku Andreje Babiše na odkoupení firmy. Pro dokreslení nebývalé pozornosti mediální divize Agrofertu lze doložit, že od března 2014 do února 2017 zveřejnily jenom Lidové noviny k tomuto tématu celkem 66 článků, z toho 51 s exkluzivními informacemi, často doprovázených citacemi ze živých policejních protokolů včetně výpovědí svědků.
Dalo by se pokračovat, ale pro dokreslení situace to stačí. Vždyť je to právě Andrej Babiš, který přispěl k rozvoji estébáckých praktik jako nikdo jiný před ním. Ministr financí dupe po malých podnikatelích, všem vypaluje cejch zločinců, a jeho práskačský styl „velkého bratra“ zamořil celou českou kotlinu.
Čím více moci uzurpuje, tím je nebezpečnější. Tím více hrozí, že bude pomocí zastrašovacích metod a kooperace s částí silových složek ovládat celý stát, držet si od těla vyšetřování vlastních kauz a likvidovat ostatní. Jeho mučednický postoj jsou jen průhledné mimikry pro jeho specifický voličský elektorát.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24 (http://forum24.cz/).