nejrůznější experti, jichž je v této zemi patrně nekonečné množství, se ihned vytasili s rádoby pronikavou analýzou, že jde o manévr určený k odvedení pozornosti od Zemanova svérázného výkladu ústavy ve věci odvolání ministra financí. Nic nemůže být více vzdáleno pravdě. Prezident nemá důvod odvádět pozornost od něčeho, co si nadmíru užívá. Jeho ústavní tanečky – a především zcela otevřené okopávání kotníků premiéra Sobotky – jsou jen dalším zostřením kampaně za znovuzvolení, už tak permanentně vedené na setkáních s občany. Svoboda pro Kajínka je obdobný trik. O spravedlnost a propuštění neprávem vězněného mukla tu pochopitelně vůbec nejde. Vidíme jen další ukázku asi nejsilnější stránky jinak už notně opotřebeného hradního populisty: vystoupit s kontroverzním tématem a pak se živit na rozpoutaném cirkusu v mediálním a obecně veřejném prostoru.
Je třeba uznat, že role Jiřího Kajínka ve zločinu, za nějž aktuálně sedí, byla dost možná jiná, než jak je uvedeno v rozsudku. Pochybnosti nad případem vyjadřovali lidé v trestněprávní oblasti podstatně povolanější, než je prezident – za všechny jmenujme předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.