Neznámá fakta o vlasovcích, kteří zachránili Prahu

co si na konci druhé světové války vlastně představovali vedoucí Němci v Čechách i čeští kolaboranti a jakou motivaci měla ku pomoci Praze ruská (protisovětská) divize vlasovců? Hovoří Pavel Žáček, který v těchto dnech vydává edici dokumentů Vlasovci v boji za Prahu, Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu, expert na mediální propagandu v první polovině 20. století Pavel Suk a konečně Václav Vlk st, mj. autor knihy Krvavé dozvuky války.

je po tolika letech od Pražského povstání ještě nějaká mezera v historickém poznání?

Vlk: Určitě. Já měl to štěstí, že jsem mohl osobně mluvit s různými aktéry povstání, s Josefem Smrkovským a dalšími. I oni se po letech rozcházeli v mnoha detailech, protože ten děj běžel strašně rychle, vznikal zmatek. Tam musí být ještě obrovská spousta věcí, o kterých se pořádně neví, jak to bylo.

Žáček: Rozhodně ano, důkazem je moje kniha. Řada dokumentů zůstává známa jen znalcům, nikoliv širší veřejnosti. Řada jich asi bude pořád neobjevená, i v zahraničních archivech. Například v archivu generálního štábu ministerstva obrany exilové polské vlády, právě se dobýváme do archivů na Ukrajině, které jsou zrovna relativně otevřené, zatímco v Rusku jsou zrovna relativně uzavřené.

Suk: Není zpracovaná problematika médií za povstání. Tam je jeden zásadní problém: my ani nemáme k dispozici veškerý tehdejší tisk. Vždyť Národní politika vycházela čtyřikrát, Lidové noviny dvakrát, Polední list třikrát denně… U rozhlasu by bylo zajímavé srovnat edici z vysílání povstaleckého rozhlasu, která vyšla v roce 1966, se záznamy vysílání povstaleckého rozhlasu, které si vedli v Londýně. Londýn měl totiž radionaslouchací službu, která si vysílání v Praze kompletně zaznamenávala.

„Trpíme nesystematickým historiografickým plánováním, které se v 90. letech zhroutilo.“

Jakl: Pak samo československé vysílání z Londýna: ve vzpomínkách čítáme, že Londýn vyzýval do vlasti k povstání. My pořád nevíme, co vlastně říkali, jaký obraz o očekáváních londýnské vlády si lidé v protektorátu mohli udělat. A pak je tu samozřejmě britská naslouchací služba, plus německé depeše dešifrované Brity díky Enigmě.

Žáček: Nemáme zpracované ani dění na půdě povstaleckého rozhlasu, nemáme zaznamenané vysílání spojeneckých rádií, které do průběhu povstání taky vstupovaly a ovlivňovaly ho. Dokonce některé výzvy pro vlasovce zazněly v sovětském rozhlasu, ale nepodařilo se je zatím najít. Já když si vzpomenu, jak jsme si po roce ´89 v obnoveném výboru pro historii druhého odboje – byl jsem tam za studenty a Studentské listy – stavěli vzdušné zámky, že už nejsou žádné překážky a brzy všechno budeme vědět. Cha. Nic se neuskutečnilo, trpíme nesystematickým historiografickým plánováním, které se v 90. letech zhroutilo.

zmínil jste vlasovce – to je asi hlavní revize komunistického výkladu Pražského povstání, už 27 let se smí psát, že vlasovci před Němci zachránili Prahu. O jejich zásahu už všechno důležité víme?

Vlk: K.H. Frank informoval už někdy 5. května večer, že Praha je ztracena a nedá se s tím nic dělat. Jenže mně můj otec – člen organizace Předvoj – vyprávěl, že měli povstání připravené na 6., ale už 5. se to rozjelo tak, že to nešlo zastavit. Povstalci věděli, že Rusové i Američani jsou daleko, a oni nemají nikoho, kdo by je podržel. V té situaci část povstalců byla pro pomoc od vlasovců, část proti. Ti první to brali víc z vojenského hlediska, ti druzí myslím už jeli na budoucnost, počítali, že to tu spolknou Sověti.

Žáček: Ale to je právě trošku mytologie kolem povstání. Že ne všichni zvali vlasovce, je pravda, například část extrémní levice, odboráři, byla proti, nicméně v mojí edici najdete důkazy, že do Prahy je původně zvali i komunisté. Smrkovský s nimi za ČNR dokonce podepsal dohodu, ve které se nezříkal jejich vojenské pomoci.

Vlk: V lidech přežívá obrázek, že 9. května přijeli rudoarmejci a byli zasypáváni šeříky, jenže když někomu řeknete, že dubnu a v květnu na území protektorátu bylo 1,2 milionu ozbrojených Němců, bude na vás zírat.

Jakl: Na druhou stranu velitel skupiny armád Střed maršál Schörner se snažil bránit Moravu, udržet Brno, Ostravu, zasahovat do bitvy o Berlín a nakonec už jen uhájit Drážďany, a to má zase pozitivní vliv na pozdější průběh povstání.