macron zjevně vystrašil premiéra Bohuslava Sobotku, pro nějž jsou strach a obavy jedním z hlavních politických instinktů. A ministerský předseda pod tím tlakem ucítil potřebu znovu otevřít několik let mrtvou debatu o datu vstupu České republiky do eurozóny.
„Dříve nebo později si musíme odpovědět na otázku, ne jestli, ale kdy budeme schopni jako Česká republika přijmout společnou evropskou měnu,“ řekl premiér tento týden na sněmu Hospodářské komory. Podle něj je evidentní, že se po volbách ve Francii a Německu zrychlí integrace eurozóny. „Myslím si, že teď na podzim před těmi volbami a určitě i po těch volbách musíme vést intenzivní veřejnou debatu o tom, jak budeme postupovat, abychom se neocitli na periferii EU, abychom se udrželi v jádru EU,“ uvedl Sobotka.
Je to ten vůbec nejhorší možný styl myšlení o eurozóně. Žádné posuzování, co je v našem zájmu, co je pro nás ekonomicky výhodné. Místo toho civilizační komplex, že zůstaneme mimo, že se bez eura staneme Evropany druhé kategorie.
„Ti, kdo volají o osudové potřebě být v hlavním proudu, nesnášejí žádné konkrétní argumenty, proč je to pro nás tak důležité a co tím získáme.“
To, co chce francouzský prezident, je skutečně dluhová a přerozdělovací unie na podvozku eurozóny. Společný ministr financí, společné dluhopisy, jakási evropská obdoba Mezinárodního měnového fondu, která sanuje země v potížích. To, co už nahlas neříká, protože by to mohlo vyděsit Němce, ale k čemu skutečně míří, je i společný rozpočet eurozóny.
To může v zemích, jež jsou čistými příjemci evropských dotací, vyvolávat strach, že pokud nebudou v hlavním proudu, mohly by o ty dotace přijít.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.