heydrichův přímý kontakt s českými dějinami trval „jen“ o něco déle než tři čtvrtě roku. Byla to jistě hrozná doba, hrozivá byla ale také právě tím, jak se Heydrichovi začínalo dařit uskutečňovat plány, s nimiž koncem září 1941 do Prahy přijel: maximálně využít hospodářský potenciál zdejších zemí a vytvořit zde pokojné a spolehlivé zázemí pro bojující Říši. K tomu bylo jistě zapotřebí potřít české odbojové skupiny, pacifikovat nespokojence, nestrpět odmlouvání – ale zároveň nabídnout poslušným Čechům „klid na práci“, dostatek jídla, obuvi a šatstva, naslibovat jim rekreaci v zotavovnách, chlapům rozdávat lístky na fotbal, manželkám pak do kina a do divadla.
Propagandistický filmový kýč s uvědomělými dříči u soustruhů a s roztočenými koly, s usměvavými ženuškami u skývy chleba a dětičkami se nezrodil v týdenících 50. let, ale právě tehdy, za protektorátu. Používal podobných apelů, emotivních obrazů a lákadel. Dělal stejně z člověka otroka myslícího jen na své břicho a svůj prospěch. S Heydrichem nepřijel do Prahy ani tak sadistický vrah, který by se oháněl sekerou hlava nehlava.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.