pak příběhy obětí, jimž radikální islamisté sebrali nebo zničili životy. Pak příběhy hrdinů, kteří v těžké vypjaté chvíli dokázali někomu pomoci. Pak ujišťování, že život jde dál a dotčená země a celý Západ si ho nesmí nechat vzít kvůli islamistům.
Sem tam v takových okolnostech dost nechutná srovnání, že při běžné nefanatické kriminalitě nebo autonehodách přijde o život násobně víc lidí než autem, výbušninou nebo pistolí vedenými islamisty. Pak obavy, aby se kvůli islamistům náhodou nerozšířila islamofobie. Sem tam také racionální návrhy, jak se před radikalizovanými islamisty pokusit chránit. Ty se ale bohužel skoro nikdy neuvedou do života.
Kdo si dnes vzpomene, že před pár lety německá kancléřka navrhovala detenci a odebírání dokladů všem občanům Německa a osobám s jakýmkoliv povolením k pobytu v zemi, kteří vycestují do Sýrie a budou se chtít vracet zpět? Kdo si vzpomene, že britský expremiér David Cameron chtěl odmítnout vstup do Spojeného království navrátilcům z této občanskou válkou zdestruované země, která se stala základnou islamistů?
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.