liberálové v Česku mají opravdu mnoho starostí a ti aktivnější nevědí, kam dříve skočit. Babiš, Zeman, čínský vliv, ruská propaganda, extremismus… Ještě ten samý týden, kdy se odehrál velký antibabišovský protest, uskutečnila skupina Kaputin, jejímž členem jsem, méně velkolepý, ale důležitý protest proti turné hudebního souboru Alexandrovci v Česku. Dovolte, abych se s vámi podělil o některé dojmy a postřehy, které reflektují současný stav ruské propagandy u nás.

Věděli jsme (Kaputin), že proti Alexandrovcům musí být vedena legitimní propagační kampaň. Ta se podařila a o jejich vystoupení se opět hovořilo. To je důležité, protože nelze připustit, aby turné Alexandrovců prošlo Českem bez povšimnutí jako samozřejmost. A to navzdory tomu, že země se hlavně zabývala Babišem, což je pochopitelné a správné a i Kaputin se těchto akcí účastnil – viz náš alegorický vůz na téma „housenky požírající demokracii“.

Ale vraťme se k Alexandrovcům. Nemá smysl pořád dokola opakovat argumenty, proč lze Alexandrovce považovat spíše za propagandistické těleso ruské armády než za nějakou zábavnou hudební skupinu. Právě v kontextu dnešní doby je to o to méně zábava a o to více propaganda. Místo opakování argumentů dám jednu radu. Vygooglujte si oficiální název Alexandrovců. Ten zní „Soubor písní a tanců ruské armády Alexandrova“. Alexandrovci jsou oficiální složkou ruské armády, tím je řečeno vše. Spor mezi lidmi, kteří považují ruskou armádu za hrozbu, mezi těmi, kdo ruskou armádu považují za svého spojence, a mezi těmi, kdo činnost ruské armády ignorují, může pokračovat.

„Alexandrovci jsou oficiální složkou ruské armády, tím je řečeno vše.“

Jako první, kdo letos pochopil nebezpečí, které vzniká beztrestným působením propagandistického tělesa armády, která země NATO oficiálně označuje za své nepřátele, byli čeští Romové, kterým vadila spoluúčast romské, byť brazilské kapely na turné Alexandrovců. Romové se proti tomu ozvali a většinová společnost jim může jen závidět snahu o zabránění zneužívání jejich folkloru pro propagandistické účely. Bohužel většinová společnost toto nedocenila, spíše to ignorovala.

Trochu větší debatu už rozproudil další dopis českých občanských aktivistů, včetně Kaputina, ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi s oprávněným požadavek na odebrání víz Alexandrovcům. Bohužel ministerstvo zahraničí nezareagovalo, a to ani ve třicetidenní zákonem dané lhůtě. Což je na pováženou.

Tento dopis alespoň vyvolal onu výše zmíněnou polemiku. Je neuvěřitelné, že Babišovy Lidové noviny reagovaly sloupkem, kde brojily za jakousi „toleranci k jinakosti Alexandrovců“. Domníval jsem se, že v Česku panuje aspoň mezi liberály nebo mezi těmi, kdo se za liberály považují či vydávají, shoda na tom, že cílenou propagandu placenou ministerstvem obrany cizí velmoci nelze považovat za jinakost nebo kulturní odlišnost, ale právě jen za cílenou propagandu. Nebo jinak. Kdyby přijela nějaká jiná ruská skupina, třeba Pussy Riot, to by byla skutečná jinakost. Nebo je snad ruská armáda se svými tanky na východě Ukrajiny jakási umělecká performance? Jestli ano, tak se moc nepovedla, protože její estetická a umělecká hodnota je nulová.

Ještě tragičtější je však postoj veřejnosti. My, organizátoři protestů, jsme se setkali s velkým nepochopením mnoha lidí, kteří neustále vyzdvihovali artistické a hudební výkony Alexandrovců, jejich talent a jejich originální, hudebně militaristický styl. Tady je bohužel evidentní, že ruská propaganda v naší zemi své kořeny zapustila hluboko. Češi těžce ignorují ruské zločiny z posledních let. Zapomněli na intervenci na Ukrajinu, zapomněli na bombardování civilistů v Sýrii, zapomněli na propagandistickou a informační válku, kterou proti nám Rusko vede. Protože kdyby měli trochu empatie s Putinovými oběťmi, nemohli by si koncert Alexandrovců užít, a to ani kdyby byl umělecky hodnotný.

Samotný protest před halou v Holešovicích probíhal formou „uličky hanby“.  A opět reagovala Babišova média a rozhořčená veřejnost. Ne na ruské válečné zločiny a činy, ale na tento výraz nesouhlasu. „Ulička hanby“ je terminus technicus mezi aktivisty. Znamená to, že se nebude konat blokáda, ale že bude lidem umožněno dostat se, kam potřebují. Rozhodli jsme se, že je seznámíme se svými názory formou letáku, skandováním a transparenty. Ulička hanby je tedy naplněním práva na svobodu shromažďování a svobodu projevu, což jsou hodnoty, které samozřejmě dnes vadí čím dál více lidem.

„Ruská propaganda v naší zemi své kořeny zapustila hluboko.“

Z této „uličky“ máme novou zkušenost. Publikum Alexandrovců se proměnilo. Naposledy před dvěma lety tvořili velkou část publika lidé, kteří šli na koncert ze zvědavosti. Mnozí z nich byli tváří v tvář protestujícím, zahanbeni nebo se dokonce omlouvali. Letos byla většina návštěvníků ozdobená svatojiřskou stužkou, chovali se agresivně a protestující vulgárně napadali a uráželi. Věděli moc dobře, na co jdou a proč tam jdou. Takové množství tolik Rusku oddaných lidí bylo děsivé.

Nemluvě samozřejmě o poslanci a volebním lídru ČSSD v Ústeckém kraji Jaroslavu Foldynovi, který na akci dorazil jakožto „Noční vlk“ s doprovodem a stal se součásti incidentu, který již byl v médiích popsán.

Po delší době jsme se před koncertem Alexandrovců setkali s tvrdým jádrem proruských aktivistů v Česku. Jsme zvyklí na jejich hysterické reakce, ale tentokrát nás prudkost vzedmutí „alternativních“ médií v reakci na tento protest silně překvapila. Nastala opravdu velká smršť nenávistných vzkazů a vyhrožování.

Bohužel smutnou korunu tomu všemu nakonec nasadil fakt, že se ukázalo, že státní podnik Správa železniční cesty věnoval svým zaměstnancům čtvrt milionu korun jako příspěvek na vstupenky na Alexandrovce. Je opravdu absurdní, když náš stát investuje peníze do kybernetické obrany nebo institucí, jako je Centrum proti hybridním hrozbám, a pak pomocí svých příspěvkových organizací přiživuje Alexandrovce.

Tento text vznikl jako ohlédnutí za celou akcí, a pokud na vás zapůsobil tak, že ruská propaganda v Česku hluboce zakořenila, že se stává mainstreamem, že proniká i do státních struktur, které oficiálně deklarují svůj boj proti této hrozbě, ale realita vypadá jinak, máte pravdu.  Koncert Alexandrovců a protesty proti nim po delší době rozřízly vřed ruské propagandy, která je v poslední době trochu mimo hlavní zájem občanů. A nebyl to hezký pohled. Nezapomínejme ani na tento problém.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.