v minulosti byly celé generace Francouzů a Němců vychovávány v odhodlání nechat se vzájemně pozabíjet ze vznešených vlasteneckých důvodů. Teď je to, doufejme, vzájemně nemožné. Naštěstí. Jenomže ono je to všechno asi něco za něco.
Jistě. Mimochodem, ta věc s tím smířením Němců a Francouzů, to byla dlouhodobá práce, doslova vypiplaná. Trochu jsem to sledoval, když jsem osm let jezdíval pracovně do Štrasburku a viděl, jak je to smíření přímo státní zájem. To my máme s Němci pořád ještě před sebou. Tady stačí někde říct, že při vyhnání Němců se děly strašný zločiny, a hned po vás někdo vlastenecky skočí. Ale vím, kam směřujete… Jestli se neztrácí něco jako mužnost, a s tím i odhodlání ne se nechat zabíjet, ale aspoň se bránit. Podívejte se, v Evropě nebylo nikdy tak dobře, nikdy tak mírumilovně jako v posledních třech desítkách let. To je jistě pozitivní.
Ale samozřejmě to něco dělá s lidskou psychikou. Ta, abych to vysvětlil, pulzuje mezi útlumem a nabuzením. A naše tendence není zlatý střed, naší tendencí je větší nabuzení. Protože v mozku je takový tréninkový program, že když je v bezpečí, hraje si na to, že je vlastně v nebezpečí. Jak říkají klasici psychomorálky: hledáme bezpečí a jistotu, ale paradoxně čím větší je bezpečí, tím víc si mozek vymýšlí nebezpečné pitomosti.
„Podle nejnovějších teorií je deprese zánět, který vzniká v trávicím ústrojí.“
Žijete ve vatě, ale večer potřebujete horor. Mozek tím trénuje. Čím klidnější společenství, tím víc chorobných a úzkostných stavů. Úzkost vás mobilizuje, my nemusíme mít nepřítele za hranicí, uděláme si nepřítele v sobě. Proto ta prevalence (podíl rozšíření nějaké nemoci ve vztahu k celé populaci – pozn. red.) úzkostných poruch, proto ten nárůst depresí. Ano, půlku z toho sice dělají farmaceutické firmy a pak také to, že se jich víc diagnostikuje.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.