Martin Luther a „informační revoluce“

v roce 1468 v Augsburgu a snad i v Basileji, 1469 v Benátkách, v roce 1470 byla založena univerzitní tiskárna na pařížské Sorbonně, další tiskárny se objevují v roce 1473 v Utrechtu, 1476 v Bruselu, Plzni, Krakově a Westminsteru a 1477 v Londýně. V této souvislosti je určitě důležité uvést, že současné bádání o inkunábulích eviduje do roku 1500 více než 1100 tiskáren celkem na 252 místech Evropy, o nichž se předpokládá, že z nich vyšlo skoro osm milionů knih.

Knihtisk slavil úspěch již v prvním století po svém vynálezu. Možná mnohem dříve a v jiných oblastech, než by jeho vynálezce čekal. Možná vůbec první osobou, která snad i nevědomky mohla slavit úspěch rychlého šíření svých myšlenek díky tomuto přelomovému objevu, byl německý nespokojený katolický kněz, mnich, skladatel a profesor teologie Martin Luther (1483–1546), též překladatel bible do němčiny. Nejde o přehánění: bez vynálezu knihtisku by Martin Luther nedosáhl takového úspěchu svého myšlení a možná by nevznikla – nebo až třeba mnohem později – protestantská církev. Luther, respektive jeho vliv, hrál nezanedbatelnou roli i v případě hnutí reformace, třicetileté války a tzv. vestfálského míru v roce 1648. A to vše zejména díky tomu, že na jeho straně již stál knihtisk, který šířil informace po Evropě zázračnou rychlostí.

protestantská lavina

Šestnácté století bylo mimo jiné dobou obrovské církevní dominance. Církev představovala po staletí na evropském kontinentě jedinou sjednocenou, organizovanou a konsolidovanou nejen náboženskou, ale i politickou autoritu, která byla nezpochybnitelná. Mnoho králů i císařů se pokoušelo o získání vlivu nad ní, ovšem marně. V 16. století došel vliv církve tak daleko, že silně rozšířený prodej odpustků, tradiční forma vykoupení „poctivého“ věřícího, vyvolával silný odpor.

Jedním z nejortodoxnějších kritiků těchto metod církve a myšlenky, že Boží odpuštění hříchů si člověk může vykoupit finančním „pokáním“, byl právě Martin Luther z německého Wittenbergu. Podle Luthera mohl být totiž úsudek používán pro zkoumání člověka a institucí jím vytvořených, v žádném případě však ne pro zkoumání podstaty Boží. Zlom v Lutherově životě zřejmě představovalo rozhodnutí Svatého stolce vyslat do Německa dominikána a papežského pověřence pro prodej odpustků Johanna Tetzela, který zde měl za úkol zajistit prodej odpustků za účelem získání financí na rekonstrukci baziliky sv. Petra v Římě. Podle tehdejší římskokatolické teologie totiž nebyl dobrým věřícím ten, kdo pouze věřil v Boha. K prokázání skutečné víry bylo třeba účastnit se sbírek a další bohulibé činnosti, zejména finanční podporou církve.

„Bez vynálezu knihtisku by Martin Luther nedosáhl takového úspěchu svého myšlení a možná by nevznikla – nebo až třeba mnohem později – protestantská církev.“

Na to Luther reagoval v rámci svého profesorského působení disputací – sepsal text věnovaný analýze smyslu prodeje odpustků a zaslal ho biskupovi Albertu z Mainzu s úmyslem vědeckého zkoumání, nikoliv napadání autority církve. Jeho základním východiskem bylo tvrzení, že schopnost odpouštět náleží pouze Bohu a ne člověku (jakéhokoliv postavení či autority), a tím pádem je prodej odpustků nesmyslný. V návaznosti na to nabádal papeže, aby renovaci baziliky sv. Petra nenechával platit z peněz chudých. Tato písemná disputace vešla ve známost jako Devadesát pět tezí. Luther 31. října 1517 podle nijak jisté tradice přišel ke dveřím kostela Všech svatých ve Wittenbergu a na jeho dveře přibil svých devadesát pět požadavků (původně komponovaných v latině) na reformu církve.