Alain Finkielkraut: Neštěstí nás zachránilo od katastrofy

v knize popisuje, jak se Francie rozplývá pod tlakem nezvládnuté migrace a integrace přistěhovalců. Jak se sice na rozdíl od Británie nikdy nesnažila vytvářet multikulturní společnost, ale nebyla schopna své hodnoty a kulturu – i kvůli politické korektnosti a neschopnosti vést o přistěhovalectví otevřenou debatu – obhájit.

Přesně před rokem před islamistickým atentátem v Nice, kde masový vrah zabil 86 lidí, varoval šéf jedné z francouzských rozvědek Patrick Calvar, že země se ocitla na hraně občanské války mezi zastánci tradiční Francie a muslimskými přistěhovalci. Finkielkraut na tento konflikt dlouhodobě upozorňuje v mnoha komentářích a rozhovorech pro francouzská i zahraniční média.

za poslední dva měsíce zažila Francie razantní proměnu politiky. Největší od vzniku páté republiky v roce 1958. Co se dá od éry Emmanuela Macrona čekat?

Francouzi ve druhém kole prezidentských voleb a poté i v parlamentních volbách neměli dobrou možnost. Neschopnost řešit problémy, kterou prokazovala tradiční politická garnitura napravo i nalevo, vyvolala poptávku po razantní změně. Po někom, kdo už to konečně nebude mést pod koberec a nebude jen nečinně přihlížet a ustupovat. Francouzi dostali na výběr mezi neštěstím, které představuje Emmanuel Macron, stylizující se do role nové energické a razantní tváře, a katastrofou, již by pro zemi představovala Marine Le Penová. Já osobně jsem se ve druhém kole rozhodl pro neštěstí a dal hlas Emmanuelu Macronovi. Jen proto, abych zabránil katastrofě Marine Le Penové. Nejsem žádný nadšený macronista, který by šel kvůli Macronovi na barikády.

takhle freneticky někdy zahraniční novináři líčí macronovský kult ve Francii.

Žádný takový kult není. Spousta lidí se rozhodovala stejně jako já. Volili menší zlo. Přesto má Macron jeden z nejslabších mandátů v historii páté republiky. To se znovu projevilo u červnových parlamentních voleb v rekordně nízké účasti. Macron má sice jednu z nejsilnějších většin, ale kvůli nízké účasti s velmi nízkou legitimitou.

proč je Macron jen neštěstím, zatímco Le Penová by byla katastrofou?

Národní fronta by uvrhla Francii do chaosu a občanské války. Jen by jitřila obrovské napětí, které už dnes ve Francii kvůli neschopnosti integrovat přistěhovalce do tradičního francouzského stylu života panuje. Le Penová nenabízela žádná řešení. Ona se jen snažila získávat hlasy na tom, že ten konflikt hrotila. To by opravdu špatně skončilo. U Macrona je naopak riziko, že se proto, aby si udržel popularitu, bude podvolovat zájmům muslimských přistěhovalců a bude jim ustupovat. On chce být s každým zadobře a myslí si, že je schopný každého získat na svou stranu. Proto mluvím o neštěstí. Problémy se nebudou řešit, budou se zametat pod koberec. Jejich řešení bude nepopulární nejen u muslimských komunit, ale i u značné části médií, která za každou snahou politiků o zpřísnění pravidel pro integraci do tradiční francouzské kultury vidí islamofobii a rasismus. Své si v tomhle s médii užil Nicolas Sarkozy. Přesto všechno byl ale Macron v té špatné volbě výrazně přijatelnější kandidát. Islamizace Francie se nejvíc obává židovská populace, která se tím cítí ohrožena. Z míst, nad nimiž francouzské úřady ztratily kontrolu, vždycky nejdřív odcházeli Židé.