V pasti pesimismu a socialismu

to ovlivňuje jejich hodnoty a názory ve chvíli, kdy získávají právo sami rozhodovat. Volit, ovlivňovat podmínky na univerzitách, vybírat si kariéru. Společnost do značné míry funguje ve stylu sebenaplňujících se proroctví. Optimismus a důvěra přináší prosperitu a vzestup. Ta pak dál prohlubuje důvěru a víru, že budoucnost přináší víc nadějí než obav. Stejně se točí pesimistické spirály obav a úzkostí, z nichž je těžké se dostat ven. Prosperita a dominance Západu stála mimo jiné na přednosti, které z něj dělaly nejvyspělejší civilizaci, právě na důvěře v budoucnost. Rodiče vychovávali děti v přesvědčení a naději, že se budou mít lépe než oni.

To se zásadně změnilo. Obrat není podle nejrůznějších průzkumů hodnot náhlý. Nálada se otáčí postupně. Jistým zlomem je finanční krize roku 2008. Po ní narůstá pesimismus rychleji a prostupuje do společnosti hlouběji. Ve většině západních zemí má poprvé většina lidí obavy, že se jejich děti budou mít hůř než oni. Americký institut Pew Research, který v současné době patří ke špičce ve výzkumu společenských nálad v širokém spektru západních a rozvíjejících se zemí, položil naposledy letos v březnu lidem ve vybraných třinácti státech otázku: Když děti dospějí, budou na tom finančně lépe než jejich rodiče? Pew pracoval s reprezentativními vzorky pro jednotlivé země. Jen třicet procent lidí optimisticky odpovědělo, že se budou mít lépe. Šedesát procent je přesvědčeno, že na tom budou hůř.

ztracená generace

Důvěra v budoucnost přímo nesouvisí s tím, jak na tom jednotlivé země právě jsou. To, že vůbec největší pesimisté jsou Řekové, kde je 72 procent lidí přesvědčeno, že děti se budou mít hůř, a jen 20 procent o opaku, je pochopitelné. Země se už sedmým rokem potácí v těžké ekonomické krizi. Od státního bankrotu ji zachraňují jen půjčky od evropských institucí a Mezinárodního měnového fondu. Vláda neomarxistické Syrizy se plácá mezi z Bruselu a Berlína nadiktovanými reformami a jejich odmítáním. Světlo na konci tunelu, ukazující, jak by v budoucnu mohla řecká ekonomika fungovat a prosperovat, není na dohled. Nezaměstnanost se stále drží na 22 procentech. V budoucnost dětí se těžko věří v zemi, kde nezaměstnanost mladých v roce 2012 dosáhla rekordních 60 procent. Od té doby se ji podařilo snížit na 46 procent. Před začátkem krize v roce 2008 to bylo 20 procent. A to statistiky ještě vylepšují odchody do zahraničí těch ambicióznějších, kteří odmítají sedět bezprizorně doma. I českému technologickému sektoru pomáhají mladí řečtí IT experti. Často ochotní dělat za nižší platy než jejich čeští konkurenti.

„Obrat není podle nejrůznějších průzkumů hodnot náhlý. Nálada se otáčí postupně. “

Dvojkou v pesimismu je Francie. Těch, kdo jsou tady přesvědčeni, že děti, až vyrostou, se budou mít hůř, je jen o procento méně než v Řecku. Optimistů je ale více než dvakrát méně. V lepší život dětí věří jen devět procent Francouzů. To je vůbec nejméně z celé třináctky sledovaných zemí. Francouzská společnost žije dlouhodobě, přinejmenším posledních deset let, v atmosféře úpadku. Je to stále bohatá země, která ale jede po šikmé ploše směrem dolů.

Se svou tradičně etatistickou náturou si s přerozdělovanými 55 procenty výkonu své ekonomiky vypěstovala jeden z nejvíce rozbujelých a drahých států Západu a není ho schopná utáhnout. Pesimismus v otázce budoucnosti dětí s tím přímo souvisí. Vysněná kariéra zaručující spokojený život není ve Francii v soukromém podnikání, ale v jistých místech ve státních službách. 75 procent mladých lidí, kteří studují, by chtělo taková místa, jaká mají jejich rodiče. A uvědomují si, že je nedostanou.

Víra v lepší život dětí přitom přímo nesouvisí s odhodláním je přivést na svět. Francie má jednu z nejvyšších porodností v Evropě a v celém západním světě. Jejím přesným opakem v Evropě je v počtu dětí stárnoucí Německo. I tady je 52 procent lidí přesvědčeno, že jejich děti se budou mít hůř než oni. Optimistů s opačným názorem je ale s 36 procenty po Švédsku nejvíc z celé západní Evropy. Jistě to souvisí s tím, že Němci zažívají nejdelší éru nejsilnější prosperity země od sjednocení. Mladí lidé tady nemají problém najít si místo podle svých představ. Nezaměstnanost je hned po Česku druhá nejnižší v Evropě.