během páteční návštěvy Turína reagoval na dopis premiérů vlád České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska. Premiéři na své středeční schůzce v Budapešti Itálii přislíbili podporu a vyzvali ke zřizování registračních center pro uprchlíky mimo EU. Taky ale znova řekli, že nechtějí přijímat uprchlíky na základě povinných kvót. Na to Gentiloni, jehož země nese největší břemeno ohledně uprchlíků z Afriky, reagoval drsnými výroky, že některé státy nemají Itálii poučovat: „Itálie je konfrontována se zátěží, o kterou se může podělit Evropa. Máme právo žádat solidaritu od našich sousedů a zemí, s nimiž sdílíme projekt EU. Nenecháme se poučovat.“ „Také nemůžeme trpět výhružná slova, jako jsou ta, která jsme slyšeli od sousedních zemí. Odpovídáme klidně, že my svou povinnost nadále plníme. Žádáme, aby svou povinnost plnila celá Evropa, aniž by udílela pochybné poučky.“
My ovšem poučíme rádi. Trochu to připomíná ten Renčínův vtip, kde Bůh říká: „Češi. Škoda, že nebyli při stvoření světa. Mohli poradit.“ Zatím radil aspoň prezident Zeman planetě svou lámanou angličtinou, že je potřeba nasadit proti teroristům „tz dronz“ a „tz helikoptrz“. Nějak to neudělalo velký dojem. Asi že Česko žádný „tz dron“ použitelný proti teroristům nemá. Pokud jde o nás, je potřeba připomenout, že nepřijímáme prakticky žádné uprchlíky. Letošní stop stav na dvanáct lidí je výsměchem Evropské unii, a pokud to někomu není jasné, ztratil soudnost. Je to také ukázka diletantismu české diplomacie. K takovému postoji není žádný ekonomický a bezpečnostní důvod. Pokud bychom i jen namátkově vybírali celé rodiny, pravděpodobnost, že se mezi nimi vyskytne terorista, je nulová.
„Kvóty nejsou míněny jako řešení problému, ale hašení následků toho, co se před dvěma lety začalo masově dít.“
Počet 2600 lidí, kteří by k nám přišli na základě kvót je velmi nízký. Cizinců u nás žije a pracuje asi 300 tisíc. Za války v bývalé Jugoslávii přišlo do Česka 3,5 tisíc uprchlíků z Bosny a Hercegoviny a 1100 muslimů z Kosova. Tehdy to ale s nikým ani nehnulo, protože společnost ještě nebyla zmasírovaná zemanismem, okamurismem a konvičkismem s jeho mytologií o znásilňování našich bílých bezbranných dcer svalnatými mladíky, kteří jednou rukou drží pod krkem nebohou děvu a v druhé svírají drahý chytrý mobil.
Je hezké, že chceme podle našich představitelů pomoci řešit problém na místě, tedy v Libyii, jen nikdo prakticky neřekl, co by to mělo znamenat.
S finanční pomocí Itálii jsme se moc nepřetrhli Bez nějaké vojenské intervence by to řešení přímo v Africe nejspíš nešlo a bylo by asi zábavné sledovat debatu ve sněmovně, kdyby na projednávání české vojenské účasti na takové misi došlo.
Česko a vůbec země V4 projevují dost pozoruhodný nevděk vůči Německu a kancléřce Merkelové, která vzala problém středoevropského regionu na sebe, takže o uprchlících si tady můžeme příjemně v klídku debatovat, aniž by nás to něco stálo.
„Udělení azylu ostatně neznamená trvalý pobyt, až důvody azylu pominou, uprchlíci by se měli vrátit.“
Pro ty, co žijí jen z titulků v médiích a hrůzozpráv na Primě a na Nově, je potřeba připomenout, že Německo imigrační krizi nezpůsobilo a že údajné pozvání uprchlíků do Evropy je dost mýtus. Šlo o řešení aktuální situace, kterou státy na Balkáně a Maďarsko nebyly schopny zvládnout a důsledek vydírání premiéra Orbána. Počet uprchlíků do Evropy z Blízkého východu narůstal už od jara, několik měsíců před údajným pozváním, což lze číselně doložit. Německo se ekonomicky nehroutilo, naopak prosperuje a společnost se nezrozložila pod návalem milionu imigrantů. Nakonec se ukazuje, že Merkelová měla s výrokem „My to zvládneme“ pravdu. To my jsme to nezvládli. A tak máme letost stop stav na dvanáct lidí.
Těžko se divit, že jsou na západě od nás politici poněkud podráždění, když o nás slyší. Udělení azylu ostatně neznamená trvalý pobyt, až důvody azylu pominou, uprchlíci by se měli vrátit. S repatriací je samozřejmě problém, ale to by byl náš problém a byl by samozřejmě řešitelný, kdybychom chtěli. Některé problémy jsou jen technické problémy.
O účinnosti kvót se dá diskutovat, ale kvóty nejsou míněny jako řešení problému, ale hašení následků toho, co se před dvěma lety začalo masově dít. Nikdo po nás nechce, abychom se podíleli na potížích Francie a Německa a Británie s druhou generací imigrantů, to je jejich věc. Ekonomicky z imigrace těžili, ať si to vyřeší.
Teď je ale zjevné, že někdo tady kalhoty spustil úplně zbytečně. Výsledek je ten, že tu stojíme bez spodků a nikdo nás nemá rád. Jenomže někdo si národní hrdost představuje jako běhání po lesích v maskáčích a nejspíš i s vytetovaným znakem Psohlavců na tučném zadečku.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.