němci pro to mají termín Holocaustleugner, v němž se spojují jak významy slova popírat, tak i lhát.
Podle klasické knihy Deborah Lipstadtové Denying the Holocaust (česky 2001) má popírání holocaustu předchůdce v první vlně revizionismu, který se brzy po válce objevil ve Spojených státech. V podstatě šlo o pokus relativizovat důvody vstupu USA do války a nastolit tezi, že ta byla Hitlerovi vnucená, a že zakročoval-li proti Židům, pak asi srovnatelně jako Američané, kteří perzekvovali během války Japonce amerického původu. V šedesátých letech uveřejnil svou apologetiku nacistického Německa amatérský historik David L. Hoggan, v níž tvrdil, že „zločiny Spojenců byly surovější, ničivější a bolestnější než vše, co se v těch nejhroznějších obviněních přičítá Němcům“.
Tato první vlna „revizionismu“ se tedy především orientovala na relativizaci německé viny za rozpoutání války a snažila se přikrášlit obraz nacistického režimu, jenž byl více či méně skrytě obdivován.
„Popírání holocaustu má předchůdce v první vlně revizionismu, který se brzy po válce objevil ve Spojených státech.“
Druhá vlna už má podobu otevřeného antisemitismu a bez rozpaků popírá samotný holocaust, který začne označovat za obrovský podvod spáchaný světovým židovstvem. Židé měli ve spolupráci s vítěznými Spojenci – ti měli špatné svědomí za zločinně vedenou válku s Němci (bombardování) – sestrojit monstrózní „důkazový aparát“, který sloužil po konci války k ožebračení Německa obrovskými reparacemi, které zaplatilo Izraeli za miliony imaginárních mrtvol.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.