Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Živá historie a americký „dědičný hřích“

.ondřej Štindl .echo24 .spoločnosť

Minulost odmítá být… minulá, vždycky to tak bylo, a vždycky to způsobí údiv, když se živost historie nějakým způsobem připomene.

Živá historie a americký „dědičný hřích“ Steve Helber/AP/SITA Dočasné pietne miesto venované obeti útoku v Charlotesville z 12. augusta 2017.

možná bychom dějiny rádi viděli jaksi umravněné, muzeální, omezené na to, aby přinášely poučení a vůbec povznášely ducha. Historie ale může mít jiné úmysly. Před několika dny se třeba připomněla v americkém Charlottesvillu, kde se stoupenci rasistické ultrapravice střetli s levicovými kontra protestujícími, záminkou bylo rozhodnutí města odstranit z někdejšího Leeova parku (dnes park Emancipace) sochu generála Roberta Leeho.

Někoho může udivovat, že se lidé vůbec vzrušují kvůli soše člověka, který zemřel před skoro půldruhým stoletím a jejž připomíná pomník starý téměř sto let. Americký prezident včera tweetoval o krásných pomnících, jež je třeba uchovat a z jejichž historie se poučit, a nikoli vymazávat její stopy (je-li ovšem Donald Trump něčím pověstný, hluboká znalost historie to vskutku není). V Česku byl dlouho populární termín „vyrovnání se s minulostí“ (poslední dobou nějak není slyšet).

 

BEZ VÁS SA NEPOHNEME

Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite