ten jeden proces už známe, je to migrační krize, nápor davů uprchlíků, kteří proudí do západní Evropy. Podle mnoha lidí tato krize úzce souvisí s teroristickými útoky.
A pak je tu nový a prý také dramatický fenomén. Obyvatelé v atraktivních lokalitách, které lemují pobřeží Středozemního moře, začali masově protestovat proti turistům. V Benátkách, v Dubrovníku a také v Barceloně demonstranti vyzývají turisty, aby se vrátili domů, protože jich je už moc.
Tak a teď nevíme, co je horší. Že jsou všude uprchlíci anebo že jsou všude turisté.
Jak vlastně mohou ty dvě dramatické krize probíhat dohromady? Proč se hrnou turisté zrovna tam, kde má přece právě probíhat migrační krize?
Jestli vás také napadlo, že mediálně dramatická turistická krize vylučuje příliš dramatickou krizi migrační, tak vítejte v našem klubu popíračů právě probíhající apokalypsy. Popírat apokalypsu není sice ještě trestné, ale člověk si zahrává o průšvih. Právě proto je správné tomu šílenství a hysterii čelit. Skutečnost je prostě taková, že na několika místech je problém s běženci a na pár jiných místech je zase moc turistů.
„Evropa zažívá velké problémy, a není cílem tohoto článku bagatelizovat terorismus ani migrační krizi.“
Ukažme si dva čerstvé příklady šíření poplašných zpráv. Čerstvé vydání deníku Právo uvádí na titulní straně, že „Evropa je sevřena do kleští terorismu“. A vydání Babišovy Mf DNES ze stejného dne uvádí, že teroristický útok v Barceloně souvisí s migrační krizi v Itálii a v Řecku. Jak? No turisté utekli z Itálie a z Řecka do Španělska a tam si je našli teroristé.
Pan redaktor Lébr píše na titulní straně Mf DNES: „Třikrát se Španělsko dostalo v posledních týdnech do popředí zájmu médií. Jednou kvůli protestům proti nekontrolovanému přílivu turistů do země, po druhé při ,invazi‛, kdy migranti dorazili ve člunu na zaplněnou pláž, a nyní kvůli krvavému útoku v Barceloně. Tyto události spolu souvisí víc, než je na první pohled zřejmé.“
A pak se dozvíme tu hlavní perlu: „Turisty Španělé přetáhli z řady turistických středisek v Řecku a v Itálii kvůli děním souvisejícím s přílivem migrantů, která se odehrávala na pobřežích těchto států.“
Tolik pan Lébr. A teď fakta:
Itálie zažívá tento rok obrovský turistický boom, který popisuje ekonomická rubrika seriozního deníku La Stampa takto:
„Turistika, rok boomu pro Itálii. V roce 2016 přijelo do Itálie ze zahraničí 50,7 milionu lidí a rok 2017 bude podle předpovědí ještě lepší.“ (La Stampa 17. 7.) Celý článek má oslavné vyznění, protože turistika přináší nyní Itálii příjem 70,2 miliardy eur, což jsou 4,2 % italského HDP a zaměstnává přibližně 2,7 milionu Italů.
Co se týče „těžce zkoušeného“ italského pobřeží, tak doporučuji, abychom se panu Lébrovi složili na cestu do Itálie, aby situaci prozkoumal na místě. Jeho zaměstnavatel pan Babiš na to asi nemá.
Itálie má 7600 kilometrů pobřeží. Ujišťuji pana Lébra, že opravdu vážné projevy migrační krize neuvidí ani na jednom procentu této délky. Ať si třeba projde všechny pláže Toskánska a počítá tam migranty. Jistěže nějaké najde, ale rozhodně to nebude žádná invaze.
Evropa zažívá velké problémy, a není cílem tohoto článku bagatelizovat terorismus ani migrační krizi. Myšlenka na tříleté dítě, které zahynulo v Barceloně na ulici La Rambla, nás oprávněně nadzvedne a člověk přemýšlí, jak se proti tak ohromnému zlu můžeme bránit. A musíme se bránit. To ale neznamená, že tu někdo může bezostyšně lhát a předvádět současnou situaci jako celoevropský požár či apokalypsu.
Naše situace není taková, že by tu byla Evropa v kleštích a jedny davy utíkaly před jinými davy a stíhala je proto smrt. Situace je ve skutečnosti přesně opačná. Evropa zažívá nejlepší časy své historie, protože za posledního půl století skokově zbohatla a je nejsvobodnější, jaká kdy byla. Mnohá krásná města u Středozemního moře nemají až tak velký problém s migranty, jako spíše s tím, že v jejich ulicích probíhá čtyři měsíce v roce nepřetržitý mejdan. Migranti přitom utíkají z rozvrácených a zubožených zemí tam, kde je prostě lidem dobře. Copak mnoho z našich nejlepších lidí neuteklo před bídou a šikanováním z komunismu na Západ? Bylo jich za těch 40 let komunismu 200 tisíc a vesměs našli nový domov. A jistě že nějaká menšina přesídlenců se dopouští ohavností a někdy strašných zločinů. Ten problém zastírat nelze. Ale nemá přímou spojitost s aktuální migrační vlnou, která se již druhý rok snižuje.
„Nenechme si vzít náš otevřený svět, jehož jedním z typických znaků je současná masová turistika, neboli příznak svobody a blahobytu.“
Málokdo v Evropě ještě stále vítá davy nových migrantů. To byl poťouchlý výstřelek z roku 2015. Zároveň ale normální civilizované společnosti pomáhají těm, kdo jsou na tom špatně. Ty dvě věci nejsou v rozporu. Migraci je nutné regulovat, ale tím bohužel nebude odstraněn terorismus. Ten má jiné příčiny.
Muslimský fanatismus je rozhodně velký a hrozivý problém a teroristické útoky, které jsou jím inspirovány, jsou odporné. Vytváření davové paniky a hysterie však může vést jen k jednomu opravdu jistému řešení všech potíží: K obnově totalitního státu. Jakmile zrušíme svobodu, tak spolehlivě „vyřešíme“ všechny tyto problémy. Definitivní odstranění všech problémů umí zařídit pouze teroristický stát. A kromě toho, panika a strach jsou přesně to, co lumpové z Islámského státu chtějí a z čeho mají radost. Takže jim přestaňme tu radost dělat.
Nenechme si vzít náš otevřený svět, jehož jedním z typických znaků je současná masová turistika, neboli příznak svobody a blahobytu. Bulvár La Rambla je jednou z nejkrásnějších ulic v Evropě, kde panuje každý den v roce radostná až euforická atmosféra. A tato veselá La Rambla je tím skutečným každodenním obrazem současné Barcelony a také symbolem současné Evropy.
Čtvrteční podvečer na La Rambla je otřesným a děsivým vybočením z normálu. Nepochybně bude mít důsledky. A nepochybně bude západní svět i nadále čelit útoku frustrovaných fanatiků. Právě proto, že je silný a že je v něm dobře. Že je to prostě nejlepší místo k životu. Přestaňme se strašit tím, jak je Evropa v rozvratu a v agonii. Je to přesně naopak.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.