Každý by si měl zamést před vlastním prahem

ve svém novém celovečerním dokumentu Nerodič, který bude mít premiéru 21. září, na šestici svých přátel ukazuje proměny tradičního uspořádání v rodině a (ne)rodičovství. Jedná se přitom o téma, jež se svobodné sedmatřicetileté režisérky přímo dotýká.

je rodina opravdu tak v háji, jak se všude tvrdí?“ To je otázka, kterou si kladete na začátku dokumentu Nerodič. Našla jste na ni na konci natáčení odpověď?

Nemyslím si, že je rodina v háji. Jenom změnila svoji formu. Do natáčení jsem vstupovala s obavami – přeci jenom žijeme v hektickém 21. století, kdy se mění ustálené vzorce, ve kterých jsme byli vychovávaní. Dlouho jsem se obávala toho, založit si vlastní rodinu. Chtěla jsem, aby mé dítě vyrůstalo v úplné rodině a nemělo problémy, které do něj zaseje partnerská nerovnováha. Na konci natáčení jsem si uvědomila, že je úplně nepodstatné řešit podobné otázky, protože tyhle strachy máme všichni. A neznamená to, že se jim máme poddávat.

ve filmu jste zachytila dva roky v životech šesti svých přátel. Je mezi nimi matka samoživitelka, otec se střídavou péčí o svou dceru, lesbický pár, který vychovává dvě děti a pro třetí hledá dárce spermatu, nebo naopak manželé, kteří děti nechtějí. Chybí tu ale, alespoň na první pohled, tradiční funkční rodina. Proč?

Nevím, co znamená pojem tradiční funkční rodina. Nechci říct, že kolem sebe takové lidi nemám, ale definujte slovo funkční. To, že ti lidé spolu jsou, ještě neznamená, že je ta rodina funkční. Je ta funkčnost v tom, že spolu ti manželé vydrželi? Kde se ale tohle dogma vzalo? Kde je napsáno, že jediná správná cesta, aby bylo dítě šťastné, je, když bude mít mámu a tátu, kterým to třeba ale zrovna nefunguje? A co znamená tradice? Za dob mé babičky, jíž bude v lednu sto let, bylo naprosto přirozené jít na první rande s mým dědou v doprovodu své sestry. Ona by mohla tvrdit, že se svět strašně změnil, že nefunguje tradičně. Nebo ještě jinak – dřív byla velmi často manželství uzavíraná z čistě ekonomických důvodů, aby se v rodině udržely peníze. Chudý si nemohl vzít bohatou, bohatá si nemohla vzít chudého. Je tohle to, co by chtěli ti, kteří tvrdí, že tradiční rodina upadá? Aby jim rodiče vybírali partnera?

„Nemyslím si, že je rodina v háji. Jenom změnila svoji formu.“

z filmu jsem ale stejně měla pocit, že všichni jeho aktéři vnímají svoji situaci jako životní prohru a někteří mají výčitky, že nedokázali udržet právě tu tradiční funkční rodinu.

Film je o lidech, kteří se nacházejí v situaci, kterou si dopředu nevybrali, nikdy o ní nesnili, nikdy ji nechtěli, ale nějakou shodou okolností se jim stala. Přesto se s ní nějak vyrovnali. Jsou schopní dál fungovat, mají rádi svoje děti a chtějí být dobrými rodiči.

nevsugerováváte ale názvem Nerodič divákům to, že navzdory všemu, co jste řekla, se vlastně nejedná o rodiče v tom tradičním slova smyslu?

Název má chytnout, dráždit a donutit lidi, aby o tom přemýšleli. To, myslím, splňuje. Název je vybraný přesně kvůli všem obhájcům tradiční rodiny, aby to v nich vyvolalo otázky.

s filmem se vám podařilo trefit se do doby, kdy téma (ne)rodičovství rezonuje společností. Očekáváte, že s ním budete mít podobný úspěch jako s Generací singles?

To nedokážu odhadnout. Problém Nerodiče je, že na tohle téma jsou všichni odborníci, ale strašně málo lidí je upřímných k sobě samým a k tomu, jak žijí. Za každou cenu brání rodinu, ale přitom ji například vystavují „bokovkám“. Spousta single matek hlásá dogmata o tradičních rodinách, což je podle mě obrovský alibismus, když toho samy nebyly schopné. Každý by si měl zamést před vlastním prahem.