dalo se tušit, že jiskrný intelektuál, donedávna placený poradce bývalého prezidenta Obamy, se pokusí dokázat, že vina za současný propad americké autority padá celá na hlavu furianta Trumpa.
Tuto logiku trochu ruší vzpomínka, že teorie amerického ústupu ze slávy není až tak nová a její základní argumenty již byly ohlodány na kost před deseti lety, kdy bylo na knižní trh poprvé vrženo stěžejní dílo s názvem Postamerický svět. Terminologická shoda není ani souhra náhod, ani plagiát: autorem díla nebyl nikdo jiný než právě Fareed Zakaria.
Po osm let Obamovy vlády, kdy v televizi CNN vysvětloval smysl všech prezidentových počinů, v sobě skvělý analytik potlačoval touhu označovat svět za postamerický a teprve po zvolení Trumpa jí dal volný průchod. Přišel čas opět vytáhnout revoluční teorii na světlo boží. Za pouhého půl roku dokázal prý nezbedný Trump přivést vniveč Obamovu snahu vzdorovat úpadku. Úpadku Obama vzdoroval pomocí „neokázalé síly“ a „vedení zpovzdálí“ a ke konci druhého funkčního období byla americká moc tak neokázalá, že se klidně dala přehlížet kvůli nicotnosti. Byl by to jen další příklad lesku a bídy intošů v duchu knih Paula Johnsona, leč v kontextu této úvahy je zajímavější jiná okolnost: do rukou koho vlastně vkládá Amerika putovní prapor vedení civilizovaného světa? To Fareed Zakaria prozrazuje hned v názvu jiného textu ve stejném deníku: „Trump připravuje odevzdání světového vedení Číně.
„Jen naivka se může domnívat, že nedávné napínavé volby v Nizozemí a Francii nadobro zažehnaly odstředivé pochody a zajistily integrační směřování Unie.“
Odpustím si lacinou jízlivost, protože důležitá je v tomto kontextu jiná otázka: Kde je v celé této konstrukci Evropa? Kam se poděla Evropská unie, která sama sebe nezřídka pasuje na nové civilizační centrum, na mocenský vrchol světové pyramidy? Kde je onen gigant, jenž podle slov kancléřky Merkelové bere na vědomí nespolehlivost agonizujících Spojených států a hodlá napříště samostatně zvládat problémy multipolárního světa? Kupodivu tam Evropa prostě chybí, v úvahách myslitele nehraje žádnou roli. Jak jinak, vždyť již ve své paradigmatické prvotině Budoucnost svobody ukázal Zakaria, že většina problémů, které Nový svět sužují a způsobují jeho postupné chřadnutí, má právě evropský původ.
Byla to pomsta Starého světa za veškeré nákazy, které Kryštof Kolumbus a jeho druhové dovezli ze světa Nového. Už tehdy v 90. letech viděl jasnozřivý futurolog, že všechny ty pochybné ctnosti – přebujelý sociální stát, amorfní všelidskost místo dělného a adresného humanismu, lhostejný multikulturalismus místo kultivace mravů, politická korektnost místo šlechetnosti a slušnosti – povedou dříve nebo později ke ztrátě svobody. Proto se o její budoucnost tolik strachoval.
kdo chce Polsko bíti...
Jak se mohlo stát, že starý kontinent, jenž vojensky, politicky a kulturně oplodnil celé vyspělé lidstvo a půl tisíciletí zbytku světa doslova dominoval, zcela vypadl z politologických úvah o budoucnosti světa? Vždyť se stále pyšní novátorskou organizační jednotou v podobě EU, má největší ekonomický potenciál a nebývalý počet obyvatel. Nemohlo se to přece stát souběhem nepříznivých náhod, bez vlastního přičinění.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.