Viktor: Masarykův mystifikátor a agent

naši dozvěděli se dále, že němečtí a rakouští důstojníci z ruského zajetí přecházejí Spojenými státy do Německa pomocí ruských pasů; tyto pasy od ruských důstojníků v zajateckých táborech byly kupovány…“

Náramný výčet: „naši”“odhalovali zlotřilost německých a rakouských diplomatů, odhalili německo-irský a německo-indický komplot proti Anglii, jednání Berlína s Mexikem, německé agenty ve Francii včetně jejich esa, dobrodruha Bolo paši, našli místa, kde se v Americe zásobovaly německé ponorky.

Povídání o stínovém životě politiky z války řečené též Velká nepochází od autora thrillerů, takhle se chlubil literát žijící v iluzi, že „Ježíš, ne Caesar, opakuju – toť smysl našich dějin a demokracie“.

„Když v prosinci 1917 vstoupily USA do války s Rakouskem, nabídl Američanům své služby.“

Jmenoval se Tomáš Garrigue Masaryk a cestoval s britským pasem a v britském zájmu pod jménem Thomas George Marsden. Československou bondovku vyprávěl ve své knize Světová revoluce, jak říkal válce. Co vynechal, byla válečná propaganda, s níž dával šířit v anglosaském světě lži o tom, že Rakušané popravují stovky a tisíce Čechů, aby dostal na svou stranu veřejné mínění. Masarykův spolupracovník Emanuel Voska nakukal americkým novinářům, že v Praze, Plzni, Táboře a jinde vypuklo povstání a že rakouská vláda nařídila popravu mimo jiné „sl. Alice Mazaryk a mnoho dalších členů prominentních českých rodin“.

rakušanům po kroku

A kdo byli ti „naši“? „Pan Voska provedl jednotnou organisaci naší české žurnalistiky v Americe…“ prozrazoval TGM, „zároveň pak navázal intimní styky s americkou žurnalistikou a velmi brzy s americkou vládou samou.“ Voska byl tedy ten, který Masarykovy nápady realizoval. K tomu sháněl peníze, vybíral od Čechoameričanů na „revoluci“ a „organisoval celou soustavu vyzvědačství“.

Málokomu věnuje Masaryk ve svých reminiscencích tolik místa jako právě Emanuelu Voskovi, krycím jménem Viktor, emigrantovi z Kutné Hory. Vyučený kameník a podnikatel intelektuálně nezlobil, rakouský režim rád neměl a TGM mu důvěřoval. Ovládal kumšt mystifikace a nevzrušovalo ho, že bylo možné si skutečnost snadno ověřit například četbou novin.

Tak v listopadu 1919 po návratu z Prahy do Ameriky vykládal Voska reportéru listu New York Times, že v daleké zemi je po bolševismu sotva stopy: „Vysvětlení, proč jsou hospodářské podmínky dobré, leží ve skutečnosti, že se denně zlepšují podmínky politické. Proletariát je v ČSR zcela spravedlivě zastoupen, a tak se ochránil před bolševismem.“ Noviny o něm psaly, že „kapitán E. V. Voska byl jedním z hlavních organisátorů československé revoluce, v jejímž zájmu pracoval u nás (rozumí se ve Státech) a v Rusku a patřil ke generálnímu štábu ve Washingtonu, když Amerika vstoupila do války“.

mouřenínovy začátky

Voskovi vyčítali hochštaplerství. Když jeden agent pomlouvá druhého, může a nemusí platit zásada, že „na každém šprochu pravdy trochu“. Stejně jako v kartách a v životě, i v této branži rozhoduje „ukázaná, řeči mají prd cenu“.