Michail Saakašvili: Muž bez pasu

jelikož se vzdal gruzínského pasu, ocitl se tento kdysi vrcholový politik prakticky v pozici hlavní postavy z filmu Terminál. Rozmary mocných jsou nevyzpytatelné, tím spíš, jedná-li se o dvě hlavy státu, i když jedna z toho je bývalá.

Michail Saakašvili, který stál v čele Gruzie v letech 2004 až 2013, na jednu stranu v kavkazské zemi tvrdě potíral korupci a nastavil prozápadní kurz, na stranu druhou tak nezřídka činil autoritářskými a nekalými praktikami. Po prohraných parlamentních volbách ovšem pokojně předal moc, což v zemích bývalého SSSR není zdaleka běžná praktika. Odjel přednášet do USA a doma ho zatím začali stíhat mj. ze zneužití pravomoci. Přes jeho kontroverzní prezidentství je nutné říct, že mu Gruzie vděčí za to, že vykročila z marasmu sovětských dob.

ukrajinský občan

Revoluce na kyjevském Majdanu vzbudila v Ukrajincích touhu po obdobných změnách, jaké mohli vidět v Gruzii. Ukrajinské vládní struktury byly prosáklé korupcí a protekcionismem, moc v zemi drželi oligarchové. Zdálo se, že před Ukrajinou stojí nadlidský úkol – změnit od základu vše. Majíce před očima v postsovětském prostoru světlý příklad Gruzie, Ukrajinci si jednoduše odtud pozvali zkušenější kolegy, aby jim ukázali, jak na to.

„Zdá se, že občanská epopej gruzínského exprezidenta může mít ještě několik dějství.“

Gruzíni obsadili hned několik vládních i správních postů. Pro příklad uveďme první náměstkyni ministra vnitra Eku Zguladzeovou, Alexandra Kvitašviliho, jenž usedl do křesla ministra zdravotnictví, Chatiju Dekanoidzeovou, která se ujala reformování policie, nebo Davida Sakvarelidzeho, jenž se stal náměstkem generálního prokurátora. Samotný Michail Saakašvili zprvu koordinoval nově vzniklou Radu pro reformy, později v roli gubernátora oblasti odjel do Oděsy, kterou slíbil v co nejkratší době proměnit v „perlu černomořského pobřeží“.

Pro Saakašviliho není Ukrajina žádná cizina. S nynějším prezidentem Petrem Porošenkem se „Micho“ zná ještě z počátku 90.