Žádný politik nedokázal, že je vzdělání priorita

zatímco německý učitel si přijde na 89 % procent průměrného platu ve srovnatelně kvalifikovaných profesích, rakouský na 75, francouzský na 76, polský na 82, maďarský na 71 a slovenský na 61 %, v Česku je to pouhých 56 %. Končící vláda nedokázala využít prosperity, aby do lidí ve školství investovala. I dnes tvrdí letní ministr financí Ivan Pilný, že peníze na pořádné zvýšení platů nejsou. Jak to vnímají učitelé? A jak se to podepisuje na kvalitě škol? V Salonu Týdeníku Echo se sešli učitel matematiky a ředitel pražského Arcibiskupského gymnázia Richard Mašek, Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy zaměřené na informační technologie, a David Souček ze společnosti Kalibro, která nabízí školám nejrůznější testy, podle nichž mohou hodnotit svoji kvalitu.

je pro politiky v Česku vzdělání prioritou?

Mašek: Podle řečí ano, podle činů rozhodně ne. Ve školách pracuje spousta šikovných lidí, ale chybí tam peníze. A různá měření kvality napovídají, že je ve školství hodně problémů.

Souček: Politické strany pořád slibují, že školství bude prioritou. Reálně jí ale nikdy není. Je to vidět jak na tom, kolik do školství dávají peněz, tak třeba při obsazování ministerstva školství. Pravidelně ho obsazují osoby, které nejsou ve svých politických stranách těžké váhy, schopné skutečně něco prosadit. Proto nedokážou vyjednat peníze. Ředitelé a učitelé si pak často říkají: Když se na tom ministerstvu dějí takové věci jako třeba za těchto dvou pánů, není divu, že se na nás rodiče dívají s nedůvěrou. My se v našich výzkumech pravidelně ptáme ředitelů a učitelů, co si o poměrech ve školách myslí. Je jasné, že s penězi ředitelé ani učitelé nemůžou být spokojeni. Ale není to jediná věc. Hodně jim vadí také pravidla, podle nichž se peníze rozdělují, ta ředitele velmi svazují.

„Ve školách pracuje spousta šikovných lidí, ale chybí tam peníze. A různá měření kvality napovídají, že je ve školství hodně problémů.“

platy určují úřední tabulky a ředitelé nemají moc velký manévrovací prostor ocenit kvalitu a výkon svých učitelů.

Souček: Velmi jim také vadí, že se s každým ministrem mění pravidla. Nedávno se v Praze konala velká konference vydavatelů učebnic. Uprostřed konference přišla zpráva, že se chystá podat demisi ministryně školství Kateřina Valachová. Čeští účastníci se v kuloárech začali bavit o tom, jaký to bude mít vliv. Cizinci vůbec nechápali, proč vyšilují. Říkali: U nás když se změní ministr, téměř o tom nevíme. V podstatě nic se nemění. Tak jsem jim říkal: U nás se naopak s každým ministrem může změnit úplně všechno. V Evropě jsou země, kde se politici už před desítkami let dokázali dohodnout na nějakých základních parametrech vzdělání. U nás je to současné slibované zvýšení platů učitelů jen taková záplata. Aby školství skutečně začalo přitahovat schopné lidi, kteří budou mít ambici a zájem učit, musí před sebou vidět nějakou dlouhodobější perspektivu. Měl by tady být nějaký trvalý závazek, že bez ohledu na to, jestli bude vládnout pravice, levice, nebo populisté, budou učitelé dostávat pravidelně valorizovaný nadstandardní plat.

Sáblík: Neznám žádnou politickou stranu, která se dostala k moci v jakékoliv koalici, pro niž vzdělání bylo prioritou. Na prvním místě jsou peníze. Považuji za naprosto nedůstojné, jak se politici ke vzdělání chovají. Jsou ale i další věci, které vytvářejí velmi nepříjemnou atmosféru. Vůbec se nevede pořádná debata, kam má školství směřovat a jak má reagovat na aktuální vývoj společnosti. Vedu školu, která se ze své podstaty zaměřuje na ryze aktuální věci jako virtuální realita, umělá inteligence, robotika. Podle mě je v českých školách naprosto nevhodně nastavený poměr tvrdých a měkkých kompetencí, které by ve škole měli studenti získat.