Čekání na kybernetického Boha

příběh o železnici, příběh o pomstě, příběh o ranči, příběh o kavalerii a indiánech, příběh o budování těžařského impéria, příběh o psancích, příběh o dobývání Západu a příběh o šerifovi. Byl si tím rozdělením tak jistý, že dokonce nabízel peněžitou odměnu tomu, kdo dokáže přesvědčivě definovat alespoň jednu další zápletku. Jenže western po zlaté éře 40., 50. a začátku 60. let začal postupně vyklízet místo novým žánrům – zejména sci-fi.

S ním má přitom svět westernů překvapivé množství styčných bodů. Han Salo z Hvězdných válek má hodně z westernového antihrdiny – psance z divokého pohraničí –, posádka lodi Nostromo, bojující s Vetřelcem, nápadně připomíná partu honáků probíjejících se nepřátelským územím Komančů a fanoušky zbožňovaný seriál Firefly z roku 2002 už příběhovou i vizuální DNA sci-fi a westernu míchal zcela otevřeně. A podobně jako western má i sci-fi několik základních příběhových rámců. Od začátku to bylo pochopitelně setkání s mimozemskou formou života a dobývání vesmíru, dále cestování v čase a popis života na Zemi po globální katastrofě. 

„V roce 1950 Turing přišel s konceptem, bez něhož se dodnes žádná vážná debata o umělé inteligenci neobejde.“

Čtvrtý častý motiv se objevil spolu s rozvojem informačních technologií – vztah člověka a jím stvořené umělé inteligence (AI). Mimozemšťané se zatím jaksi nehlásí, cesty časem se zdají být nemožné, zato varianta globální katastrofy je až nepříjemně reálná: místo jaderné katastrofy současný svět ohrožuje zrychlující ekologická devastace planety – žijeme v době tzv. šestého zániku, největšího a nejrychlejšího vymírání druhů od konce druhohor, kdy zmizeli dinosauři. Alespoň to tvrdí nedávná studie americké Národní akademie věd.

Jestli se však některý ze sci-fi konceptů zdá být skutečně na dosah, je to právě představa člověkem stvořené, sebe sama si uvědomující umělé inteligence. Samotný termín „umělá inteligence“ se z knih a filmů přestěhoval do běžného denního provozu, často se objevuje v médiích i komerčních sděleních. „Chytré“ už dávno nejsou jen telefony, ale i lepší domácí spotřebiče, úroveň umělé inteligence protivníka se léta řeší v počítačových hrách, specializovaní boti neustále prosívají internet a vyhodnocují chování uživatelů, aby jim mohli co nejefektivněji nabídnout zboží a služby. 

S přihlédnutím k překotnému vývoji informačních technologií – hardware i software starý jen deset let působí z dnešního pohledu předpotopně – se možnost vytvoření skutečné „strong AI“, tedy artificiální inteligence, výkonnostně srovnatelné s lidským intelektem nebo jej předstihující, zdá být realizovatelná v horizontu dvou či tří dekád. Za velmi pravděpodobné to pokládají i některé těžké váhy vědy a technologického byznysu.