Z čeho byl Orwell v Katalánsku nejvíce zděšen?

je to přirozené a dobře to zní: kniha George Orwella Homage to Catalonia z roku 1938 patří k těm, které jsou slavné už svým názvem, který stačí, aby vytvořil kontext. Tedy poctu zemi, která bojuje, která se nepoddává, která vede spravedlivý boj.

Skutečnost za občanské války byla ale mnohem složitější a nejednoznačnější, jak ostatně Orwell v knize přibližuje. Jeho reportáž není jen holdem jedné zemi, kde se vedla krutá válka, ale je i upřímnou zprávou o jednom hlubokém rozčarování, které tam bystrý pozorovatel zažil.

Orwell přijel do Barcelony v prosinci 1937, vzal to tehdy přes Paříž, kde se sešel s Henrym Millerem, který jeho revoluční nadšení vůbec nesdílel, ale aspoň mu daroval manšestrové sako, neboť oblek, v kterém se anglický levicový tory vydal bojovat na stranu proletariátu, nebylo to pravé. Když přijel do Barcelony, byl okouzlen. Ve městě právě probíhala revoluce: „Všechny obchody a kavárny byly polepeny vyhláškami, které oznamovaly, že jsou kolektivizovány, dokonce i čističi bot byli kolektivizováni a jejich bedny byly přemalovány na rudou a černou… Nebyla žádná soukromá motorová vozidla… Revoluční plakáty byly všude… Na třídě Ramblas bez ustání hřměly revoluční písně… Prakticky každý byl oblečen do modráků nebo hrubých dělnických šatů… Hodně z toho jsem nechápal, něco se mi dokonce nelíbilo, ale okamžitě jsem uznal, že stojí za to bojovat…“

„Orwell si při četbě konkurenčních deníků, novin, letáků a časopisů uvědomil, jak funguje ideologická propaganda“

Orwell za to bojoval v řadách katalánských revolučních marxistů-trockistů POUM, jejichž hlavními protivníky nebyli nakonec frankisté, ale z Moskvy řízení komunisté (PSUC)… Rozdíl mezi nimi byl zásadní: zatímco Orwellova POUM opravdu chtěla uskutečnit proletářskou a sociální revoluci a boj proti Francovi byl součástí revolučního zápasu, komunisté si za hlavní cíl kladli porazit generála Franca, což byl hlavní předpoklad vůbec udržení republikánského zřízení: co by následovalo potom, je už jiná věc.