jak jsme vás informovali, již dopadený vyděrač otrávil fridexem potraviny v několika německých obchodech. Je bohužel jen otázkou času, kdy takové útoky začnou využívat i teroristé. Ti navíc mají stále širší škálu dalších možných nástrojů: automobily, střelné zbraně ze 3D tiskárny, tlakové kuchyňské hrnce, protržení vodní hráze, drony, výkonné lasery, chemické zbraně (chlor, sarin, kyseliny atd.), anthrax a další nebezpečný biologický materiál, přenosné jaderné bomby (popř. převzetí pákistánského jaderného arzenálu al‑Qaidou) atd.
„Nejúčinnějším způsobem, jak rozsáhlým útokům zabránit, se ukazují být přímo výslechy teroristů.“
Množství teroristických organizací ve světě i jejich aktivity přitom během dosavadních let 21. století násobně vzrostly. Týká se to zejména arabského světa a celé severní poloviny Afriky. Ojedinělé útoky rychle přibývají jistě i v této souvislosti rovněž v Evropské unii. Zatímco komunistické a separatistické teroristické organizace v zásadě stagnují, teroristé (dokonce sebevražední) hlásící se k nebezpečnému výkladu islámu jsou na výrazném vzestupu. Mnohdy se hlásí k organizaci Islámský stát, avšak obvykle spíše z marketingových důvodů. Zrovna tato organizace je v „rodném“ Iráku i v Sýrii na ústupu. Působí však celosvětově, na rozdíl od obdobně nebezpečné a „ideově“ spřízněné nigerijské organizace Boko Haram. Finance pak často dodává Muslimské bratrstvo.
Nejúčinnějším způsobem, jak rozsáhlým útokům zabránit, se ukazují být přímo výslechy teroristů. Ve vazební věznici Guantanamo Bay vyslýchala americká armáda za vlády George W. Bushe (pravicová Republikánská strana) několik desítek vězňů bez práva nevypovídat. Ve čtyřech případech (včetně výslechu organizátora letadlových útoků „11. září“) přitom byla použita metoda simulovaného tonutí (waterboarding). Podle amerických tajných služeb se tak podařilo zabránit útoku ve stylu „11. září“ na Los Angeles či útokům na letištích v Londýně.
V České republice ani jiných evropských státech však takové možnosti nemáme, a je tak nutné teroristy alespoň sledovat. Máme však velký problém. Podle některých evropských tajných služeb i podle Europolu už nelze jejich sledování ani zdaleka zvládat. Důvodem je samozřejmě migrační „příliv“ a také výcviky evropských teroristů v Sýrii.
Je sice pravdou, že se útoků z posledních měsíců v Evropě dopouštěli spíše teroristé z řad druhé či třetí generace přistěhovalců (čili rodilí Evropané), ale s příchodem lidí ze států, kde působí nejnebezpečnější teroristické organizace světa, se pochopitelně markantně snižují kapacity tajných služeb na sledování každé jednotlivé podezřelé osoby.
„ S teroristy je totiž spojeno ještě jedno velké nebezpečí, a to nárůst obliby extremistických (krajně „pravicových“) skupin a politických stran.“
Pokud tedy chceme (či cítíme povinnost) přijímat migranty, zvažme, zda bychom z tohoto důvodu neměli alespoň do jisté míry dávat přednost spíše např. našim spojencům v boji proti Talibanu z Afghánistánu před syrskými či somálskými uprchlíky, kterým lze přitom alespoň na základní úrovni logicky mnohem efektivněji pomáhat přímo v regionu (v případě Syřanů např. v tureckých táborech).
Navíc mnohdy ani sledování, odposlechy či nábory nestačí. Jedním z důvodů je také fakt, že některé metody práce tajných služeb byly nepřímo vyzrazeny zveřejněním tajných dokumentů bývalým pracovníkem americké NSA Edwardem Snowdenem, který následně utekl do Čínské lidové republiky a v současnosti ho chrání azyl v Ruské federaci.
Na závěr si ještě dovolme zopakovat varování před extremisty, které v našem deníku již zaznělo. S teroristy je totiž spojeno ještě jedno velké nebezpečí, a to nárůst obliby extremistických (krajně „pravicových“) skupin a politických stran. Tajné služby včetně české civilní kontrarozvědky před nimi varují stejně jako před teroristy. Např. strana Tomia Okamury měla ještě v době, když již její zástupci seděli v Poslanecké sněmovně, jen osm členů, protože Okamura pod různými záminkami neumožnil přijímání dalších. Nedemokratičnost této strany tak nakonec pochopila i většina jejích poslanců a vystoupila z poslaneckého klubu.
Pro voliče, kteří chtějí poslat do opozice ANO, je navíc Okamura nebezpečný i proto, že si s ním ANO rozumí. Po volbách v roce 2013 probíhaly rozsáhlé konzultace mezi ANO a tehdejším Úsvitem a jak uvedla tehdejší místopředsedkyně ANO Věra Jourová, mezi oběma stranami nejsou žádné zásadní neshody, jak upozornila ČT24. Okamurovi rovněž nevadí, že se Babiš bojí předložit své lustrační osvědčení, jak informoval iDNES.cz. Objevily se rovněž nepotvrzené zákulisní informace, že chtěl Babiš sestavit koalici s ČSSD a právě s Úsvitem. Poslanci za Úsvit nakonec nehlasovali proti důvěře vládě Bohuslava Sobotky, ale pouze odešli ze sálu.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.