Na útěku před socialismem 21. století

snaží se v přístavu peruánské metropole Limy přesvědčit lidi ke koupi typického venezuelského pokrmu, a solidárně tak přispět k pádu diktatury v jeho vlasti. Tu takzvaný socialismus 21. století pod vedením Huga Cháveze a jeho pohrobka Nicoláse Madura přivedl do bídy.

V ulicích Limy se začali první takoví prodejci objevovat před třemi roky. Nejdříve byli jen v centru, ale nyní na ně narazíte i v té nejposlednější čtvrti. Lima zažívá invazi arep. A není sama. Venezuelané, kteří v minulosti na rozdíl od jiných Latinoameričanů nehledali štěstí v cizině, hromadně opouštějí domovy a míří do všech zemí okolo. Z 31milionového státu odešlo do zahraničí už nejméně 1,5 milionu osob. Pokud se tyranie navzdory všem protestům a naivně připraveným pokusům o převrat pod velením nižších důstojníků udrží, může se západní polokoule připravovat na lidskou vlnu.

procitnutí uhranutých

„Když jsem přišel v roce 2009, koukali tu na mě jako na exota,“ vzpomíná Óscar Pérez, který ve své domovině nebyl od roku 2009. Tehdy ho chtěl režim stíhat za organizování protestů proti reformě vzdělání. „Nikdo nechápal, proč utíkám z Venezuely. Tehdy Latinská Amerika ještě byla Chávezem uhranutá,“ vzpomíná padesátník. „Zato dnes už nás chápou a drží nám proti diktatuře palce,“ dodává muž, jenž reprezentuje uprchlé krajany v Peru.

V roce 2009 ještě byly ceny ropy, které má Venezuela největší zásoby, na rekordních sumách. A tak si charismatický „comandante“ mohl dovolit velmocenskou politiku a rozdávat erární peníze na všechny strany. Od té doby se cena za barel hluboko propadla a na tamním hospodářství se negativně projevilo znárodňování a další kroky omezující podnikání. Navíc zesnulého Cháveze nahradil výrazně méně schopný Nicolás Maduro, který svými zmatečnými kroky krizi ještě prohlubuje.

„Jakmile po získání moci začal podkopávat svobodu médií, přestala jsem s ním chtít mít cokoliv společného.“

Pérez povážlivě přehání, když tvrdí, že „prezident zachází s venezuelskými občany jako Hitler s Židy“, ale je jasné, že situace je zoufalá. V obchodech chybí základní potraviny a jiné zboží se nedá koupit kvůli zběsilé inflaci, s níž platy obyvatel nestíhají držet krok. A k tomu tak stoupla zločinnost, že metropole Caracas vede světovou tabulku nejvražednějších měst. Masové protesty proti vládě, jejichž poslední kolo začalo v dubnu, k ničemu nevedou. Jen přibývají počty mrtvých po střetech demonstrantů s pořádkovými silami. Už jich je nejméně 120.

Odchod ze země se zdá být logickým řešením. Zatímco v roce 2009 utíkali za kopečky jen vyložení nepřátelé režimu, dnes si svých pět arep balí i ti, kteří ještě před pár lety Cháveze s nadšením podporovali.