strahovské koleje naprosto neodpovídaly tehdejším potřebám. Poměrně často se stávalo, že netekla voda, nefungovalo topení a nešla elektřina. Studenti se tak za tmy nemohli učit. Kolejní řád navíc omezoval návštěvy. V říjnu 1967 panovalo chladné počasí a když se 31. října 1967 stalo už poněkolikáté, že nešla elektřina, studentům došla trpělivost.
Několik stovek studentů se ze Strahovských kolejí spontánně vydalo do ulic Prahy. Studenti prošli kolem Hradu a směřovali na Václavské náměstí. Při tom skandovali hesla „chceme světlo“, „chceme studovat“ a podobně. V hrůzné atmosféře 50. let by si něco podobného pochopitelně nemohli dovolit. V následující dekádě už se ale hýbaly ledy a původně nevinný protest s životními podmínkami nespokojených studentů vyzněl vysoce politicky.
„Napadeni byli také nic netušící studenti, kteří se pozdě večer vraceli na koleje.“
Na konci Nerudovy ulice se studentům okolo 22. hodiny postavili do cesty příslušníci veřejné bezpečnosti. Ti studenty zbili a hnali zpátky na Strahov, kde se konalo další, ještě brutálnější, kolo střetů. K absurdní situaci došlo, když se zasahující bezpečnostní složky při zákroku v kolejních budovách dožadovali rozsvícení. Napadeni byli také nic netušící studenti, kteří se pozdě večer vraceli na koleje. K úplnému potlačení nepokojů došlo až kolem jedné hodiny ranní. Vážně zraněno bylo pět studentů. Většina z desítek zraněných ovšem ze strachu lékaře raději nevyhledala. Zadrženo bylo nakonec šest osob. Někteří studenti byli následně nuceni studia ukončit.
Zásah veřejné bezpečnosti odsoudil dokonce i tehdejší tisk a akademičtí hodnostáři. Pozvolna se radikalizovala celá společnost a vedení KSČ v čele s prezidentem a prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným ztrácelo půdu pod nohama. Třináctého ledna 1968 Novotného nahradil ve funkci prvního tajemníka Alexandr Dubček, dvaadvacátého března se novým prezidentem stal Ludvík Svoboda a události Pražského jara se rozběhly naplno.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.