není to burcující dokument jako z dílny ruských státních televizí; tam Norové kradou slovanské děti pro zvýšení porodnosti, aby je pak předávali homosexuálům. Dokument Děti státu naopak plyne poklidně jako malá říčka, dává slovo zastáncům i odpůrcům norského systému. Uvádí na pravou míru bludy: nejvíc postižené odebíráním dětí jsou komunity přistěhovalců z Afriky, hlavně ze Somálska nebo Nigérie. Výsledek je ale děsivější než ruské konspirace: nabízí pohled na zglajchšaltovanou společnost, která přijala roli státu jako dobrotivého tatíčka.
Kancelář psycholožky, která pomáhá rodinám v obtížích s Barnevernetem. Často menšinám, pro ty je tu konzultantka Cassandra. Půvabná migrantka z Malajsie vysvětluje, že v jejich kultuře je společné spaní nebo krmení z ruky projevem lásky, ale v Norsku vás mohou nařknout, že tak omezujete samostatnost dítěte. „Viděla jsem odebrání dítěte z tohoto důvodu,“ říká Cassandra a rozpačitě se směje. Nejmrazivějším okamžikem je ale setkání s psycholožkou Killénovou, jejíž knížka o výchově z roku 1991 je jakousi výchovnou biblí. Killénová vysvětluje, že dítě může své rodiče milovat a cítit jejich lásku, ale „musí pochopit“, že se o něj nedovedou dobře starat.
„Tak dlouho se nadužívalo některých pojmů, až ztratily svůj obsah a společnost je přestala brát vážně.“
V dokumentu vystupují i dvě norské rodiny.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.