je to pochopitelné či přinejmenším očekávatelné u těch, kdo proti svobodě a demokracii sami piklili a nyní potřebují alibi. Je to smutné a zvláště zavrženíhodné u těch, kteří to možná někdy se svobodou mysleli vážně.
Mezi ty druhé počítám i novináře, druhdy premiérského poradce a demokratického aktivistu Bohumila Doležala. Andrej Babiš ještě ani nepřevzal od Miloše Zemana premiérské jmenování, a už víme, čí je to vina: „Havlovským iniciativám a médiím ve spolupráci s ČSSD se podařilo vrátit stát Andreji Babišovi,“ píše Doležal a parafrázuje v této souvislosti Leninova slova o „užitečných idiotech“. Záleží na vkusu. Tomuto autorovi přijde případnější vypůjčit si z citovaného článku Doležalovu frázi „nechutná sprosťárna“.
Mnoho mých přátel se domnívá, že nemá smysl polemizovat se stereotypními útoky zneuznaného bručouna. Podceňují však důslednost a píli, s níž Bohumil Doležal soustavně přičítá úpadek české svobody a demokracie zhoubné roli Václava Havla, jeho nedůvěře v tradiční politické strany, podpoře občanské společnosti a úvahám o nepolitické politice, jeho moralizování a odtud vyvěrající „velké protikorupční revoluci“, která je „kýčem“, zřejmě zosnovaným havlovskými iniciativami typu Vraťte nám stát a médii ve spolupráci s ČSSD (ponechávám na médiích a ČSSD, chtějí-li se ohradit samy).
Doležalovy filipiky jsou rajskou hudbou v uších komunistů přičítajících Havlovi (právem) vůdčí roli při rozboření jejich ráje na zemi, který si my starší dobře, ač trochu jinak pamatujeme, kolaborantů, zrádců a udavačů, kteří se cítí být exkulpováni Havlovou dehonestací, politických gaunerů, kteří cynicky bagatelizují svoje prohřešky poukazem na protikorupční „kýč“, a všech, kdo mlčeli, když pár „užitečných idiotů“ bilo na poplach.
"Je toto kýč? Smyšlenka? Úklad zosnovaný „havlovskými iniciativami"?"
Václava Havla z mlčení vinit nelze.