jaký je rozdíl mezi současnými protesty a posledními velkými protesty v roce 2009?
V roce 2009 šlo o politické protesty převážně mladých lidí a studentů pobouřených tím, co považovali za ukradené volby. Prezident Ahmadínežád byl podle nich zvolen protiprávně a oni byli proti tomu, kam zemi ideologicky vede. Byl to ideologický, politický protest. Současné protesty byly podle informací, které máme, podníceny představiteli tvrdé linie, kteří chtěli vidět odpor proti ekonomické politice prezidenta Rúháního a jeho lidí zodpovědných za ekonomiku a sociální politiku. Ale to je jízda na tygru – protesty se jim vymkly z rukou a obrátily se proti režimu. Tak jako se teď v USA prosadilo heslo America First, Amerika především, dalo by se to s nadsázkou nazvat Iran First. Režim zveřejnil rozpočtové údaje, z nichž vyplynulo, kolik peněz plyne na podporu Hizballáhu, Hamásu, bojů v Sýrii, Jemenu a tak dále. Lidé to kritizují, podle nich by se měly peníze, které se utrácejí v cizině, raději vynakládat na potřeby společnosti doma.
máte představu, jaká je sociální základna protestů? Co je to za lidi?
Zpočátku to byli nezaměstnaní, chudí lidé, kterým šlo o jejich platy, o situaci na bytovém trhu a podobně. Pak se k nim připojili studenti, kteří to vedou politickým směrem. Hodně to samozřejmě souvisí s vnímáním mezinárodní podpory. V roce 2009 dali Evropané i Američané velmi jasně najevo, že straní režimu. Tentokrát jsou Evropané stále na straně režimu, ale Američané vyjádřili podporu protestům. Což protesty povzbuzuje, ale taky to dává režimu do rukou zbraň, může tvrdit, že protestující jsou jen „nástrojem imperialistů“.
nakolik v íránské společnosti rezonuje argument, že je něco organizováno ze zahraničí?
Mezi vzdělanějšími lidmi moc ne. Představte si Němce v NDR v letech vrcholící studené války, jemuž propaganda tvrdí, jaké je to v západním Německu hrozné. Ale on ví, že nemůže sehnat mléko a že to západní Německo nezpůsobilo.
mohly by protesty, pokud by trvaly, vést k situaci podobné arabskému jaru?
Myslím, že v nejbližší době ne. Režim se rozhodně pod tlakem protestů nesloží, pokud bude třeba podniknout velmi tvrdé, násilné kroky, udělají to. To není jako ztrouchnivělé režimy třeba v Egyptě nebo v Tunisku.
měl jsem na mysli spíš situaci, kdy protesty vedli mladí, městští vzdělaní lidé, kteří byli doma na internetu, a postupně se ukázalo, že nepředstavují většinový názor společnosti.
Žádnou revoluci nebo převratný vývoj nevedly masy.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.