na prahu stoletého výročí naší republiky a po právě skončených parlamentních a prezidentských volbách mě redakce deníku FORUM 24 požádala o názor, jak se oněch sto let podepsalo na tom, v čem dnes žijeme a proč volíme Zemana a Babiše. Shrnout to do několika odstavců je těžké, ale budiž, zkusím to.
Hodně se teď mluví o tom, jak je země a společnost rozdělená. Není to žádné české specifikum. Především každá svobodná a demokratická společnost – na rozdíl od společnosti totalitní – je nějak rozdělená. Názory na místo člověka ve společnosti a správu věcí veřejných se liší a pravo-levé dělení je spojené s moderní politikou dlouhodobě.
Přirozené příkopy však byly tradiční společnosti schopny přemosťovat něčím, co lidi jako jednotlivce i skupiny spojovalo. V křesťanském světě to je víra v Boha a vědomí naší omezenosti coby pozemských hříšníků. V sekularizované společnosti je to vědomí národní soudržnosti a artikulace státních zájmů, které sice mnohdy stavěly národy proti sobě, ale vnitřně je racionálně i emocionálně spojovaly.
„Právě skončená prezidentská kampaň i její výsledek názorně ukazují, jak se na ni podepsaly české stereotypy.“
V dnešním globálně propojeném světě a Evropě je to složitější – mentální vzdálenost mezi ideou „planetární civilizace“ či „společné Evropy“ na straně jedné, a atomizovanou, individualizovanou společností na straně druhé přemosťování příkopů komplikuje. Otevírají se další zlomové linie socio-ekonomické a kulturní povahy. Linie, které dělí lidi ve společnosti na ty, kterým se daří a stíhají, a na ty, kteří jsou frustrování a zaostávají. Nebo na ty, kteří různým progresivním trendům věří a sázejí na ně, a na ty, kteří se jich bojí nebo je odmítají jako sebevražedné.Také v tomto smyslu jsou však společnosti rozdělené i jinde, Británií a Francií počínaje a Německem a Polskem konče. Podepsalo se ale na naší dnešní krizi něco specificky českého?
Pomineme-li období pomnichovské republiky a protektorátu, kdy byla republika rozbita a okupována cizí mocností, lze sto let naší moderní státní existence rozdělit na éru svobodné první republiky (20 let), éru totalitního sovětského satelitu v čase studené války (přes 40 let) a éru svobodné polistopadové republiky (téměř 30 let). Všechna tři období se nepochybně podepsala na tom, co činíme a jak přemýšlíme dnes.
Éra masarykovské republiky nám evokuje ostrůvek svobody a prosperity v nepřátelském sevření našich sousedů.