Jak se z novinářů stali „veřejní nepřátelé“

prezident reagoval s obvyklou epickou šíří podaným vtipem na barvu žurnalistova hlasu v tu chvíli, doporučil mu, aby nemluvil „hlasem mutanta“ (zjevně tím chtěl říct, že redaktor mluví, jako kdyby mutoval, a použil nepřesný výraz, jak se Miloši Zemanovi velmi často stává). Urazit novináře, navíc takovým hloupě ponižujícím a vlastně i nízkým způsobem – to by mohlo politikovi způsobit problémy. Prezident si ale může být jistý, že mu takováto extempore žádnou potíž nepřinesou. V očích nemalé části společnosti jsou novináři veřejní škůdci, nepřátelé a útoky na ně jsou tolerovány, nebo se jim dokonce aplauduje. Z více důvodů je dobré být s nimi v konfliktu, také proto, že v tom konfliktu má jeden slušnou šanci zvítězit.

„Nástup internetu a sociálních sítí znamenal počátek ekonomického úpadku tradičních médií.“

Ještě nedávno se ale říkalo, že válce s médii by se politici a vůbec veřejně činní lidé měli za každou cenu vyhnout, protože ji není možné vyhrát. Jak to tedy dělají ti dva nejmocnější muži české politiky, Andrej Babiš a Miloš Zeman, kteří jsou oba v permanentním střetu s tím mocným, nebezpečným a velice zákeřným nepřítelem? Musí to být skoro až zázrak, že se jim navzdory tomu podařilo nejenom uhájit holou existenci, ale ještě k tomu vyhrát volby. Realita je samozřejmě jiná, prezident i premiér v demisi to u médií mají většinově dobré. A moc médií, zvlášť těch, s nimiž jsou oba pánové v té strašné válce, je, mírně řečeno, značně chatrná. Tradiční média v Česku i ve světě slábnou a ztrácejí autoritu. Pro politiky Zemanova typu může být výhodnější mít tu tradičnější část médií proti sobě, dosáhnout toho, aby z nich na ně zněla konstantní a pokud možno pobouřená kritika. Před mnoha lety jsem napsal výsměšnou recenzi na desku jednoho populárního písničkáře. Ozval se mi pak známý, který měl ve vydavatelství na starosti PR toho umělce, a za text mi poděkoval. „Víš, já pracuju na tom, aby se z něj stal mediální mučedník.“

na řadě je Česká televize

České politice teď dominují podobní „martyrové“. Samozřejmě je to sporné mučednictví – Andrej Babiš je mediální magnát, vlastní mimo jiné největší deník a celoplošnou rozhlasovou stanici, sledované privátní televize mu jdou na ruku. Podobně i Miloš Zeman má silnou mediální základnu a šikuje se za ním i roztříštěná scéna médií „alternativních“, hlasatelů různých těch „opravdových až nejopravdovějších pravd“.