Jsem znalec nočních vlaků

ale kdo o něm jen trochu něco ví, musí uznat, že byl vždy v obraze, o všem věděl, znal putyky, ale stejně tak dobře i světovou hudbu a kinematografii. Už několik let zase objíždí republiku s taškou plnou cédéček, knih a papírů. Vždy s cigárem a s vlající kšticí. V rozhovoru si tykáme, neboť nelze zastírat, že se nějaký ten pátek známe.

před čtrnácti dny ti vedení Lidových novin zrušilo Poslední slovo. Byli lidé, kteří ti tvoje psaní do Babišových Lidových novin vyčítali… Nelituješ toho, že jsi tam psal?

Ne, proč bych to dělal? Já měl v Lidovkách čtvrteční sloupek, Poslední slovo, už dávno před Babišem. Patnáct let, prosím pěkně. Takhle by tam nemohlo psát mnoho lidí, kterých si vážím, Martin C. Putna nebo Jiří Hanák a Jaroslav Veis. Moji posluchači, za kterými jezdím po celé republice, navíc četli Lidovky ještě třeba v době samizdatu. Jsou s nimi srostlí a zvykli si na ně. Ne, oni s tím problém neměli, proč bych měl mít já?

dobrá, ale přece jen: jsi znám svými ostrými postoji vůči různým selháním a zvláště lidi, kteří se zapletli s StB, sis mnohokrát podal dosti nevybíravě. Jak se to slučuje s Babišem? 

Jak s tím souvisí obsah Lidovek? Copak jsme na něj psali ódy? Naopak jsme ho s kolegy mnohokrát nekritizovali třeba za všechny jeho dotační podvody. My jsme si mnohokrát řekli s Jirkou Hanákem nebo Petruškou Šustrovou, kteří tam píší také, že jakmile nám jedinkrát budou chtít zasáhnout do textu, tak končíme. Ale to se nikdy nestalo.

a pak ještě jedna věc: Parlamentní listy teď s chutí ocitovaly tvá slova z Facebooku o Bulharech a Maďarech ve vedení LN. Bylo to nutné?

Ty cituješ tu žumpu Parlamentní listy? Bylo to na Facebooku, no. A není Léko Maďar a Vačkov Bulhar? Taky jsem mohl napsat, že jsou agenti KGB, hahaha, nebo Číňani.

pojďme tedy jinam… Před pár lety jsi obnovil svůj cestovní pořad, to znamená, že objíždíš republiku a pouštíš lidem desky, čteš jim a komentuješ události. Co tě k tomu přivedlo? Přece jenom, nejsi už mladík.

Před pěti lety jsem se pohádal v Českém rozhlase, kde jsem dlouho pracoval, skončil jsem tam a položil jsem si otázku, čím se budu živit. A vzpomněl jsem si, že jsem přece před listopadem 1989 objížděl Čechy a Moravu s pořadem Kaleidoskop Jana Rejžka. Znovu, jako už několikrát v životě, mi pomohl můj celoživotní guru Jirka Černý, který mi dal svůj celoživotní itinerář klubů, kam jezdil. K tomu jsem si vypsal adresy stovek knihoven a začal je obvolávat. Do toho mi Lubomír Houdek v Galénu vydal sebrané spisy z let 1974–93, má to devět set stran a dvě kila, a to jsem začal nabízet po knihovnách a že jim k tomu udělám pořad.

kdo tam na tebe chodí?

Jádro tvoří zestárlí studenti, kteří na mě chodili kdysi. Mám s tím spojené dojemné příhody, třeba umřel Leonard Cohen, pouštím tu záhrobní píseň z jeho posledního alba, přede mnou starší manželský pár, takoví sedmdesátníci, drží se za ruce a pláčou… Nebo Rožnov pod Radhoštěm, vrhá se mě takový dědeček a volá: „Já jsem přece Zdeněk a tys tady byl na podzim 1989 a měl jsi s sebou Několik vět, já je podepsal, pak je opsal a dával podepisovat, i náměstek Tesly Rožnov mi je podepsal. No a 10. listopadu mě přišli zatknout. A v lednu 1990 jsem se stal místostarostou Rožnova.