komunismus se v tom smyslu podobá alkoholismu: jak se s ním jednou začne, nejde s ním už jen tak přestat. Komunismus je vůbec zajímavý. Připomeňme si ho.
Komunismus je zajímavý třeba v tom, že sami komunisti, kteří se dostali k moci, říkali, že skutečný komunismus teprve přijde, že nejdříve musejí společnost převychovat; a k tomu potřebují čas. Jak ale roky šly, zbývalo z ideálů komunismu většinou méně a méně, a čím déle se budoval, tím více se konečný cíl vzdaloval. Jako by tedy nikdy ani komunismus nepřišel a nebyl a vše byla jen jakási příprava na něj. Jenomže i mimozemšťan, který by se ocitl v zemích, kde se tento systém uchytil, by asi rychle poznal, co to komunismus je: viděl by nevýkonné hospodářství, rozvrácenou společnost, zdevastované životní prostředí, ošklivé domy a děravé silnice, všeobecnou apatii a letargii. Šlo tedy o systém, který sice „nebyl“, ale hned ho bylo poznat.
Zajímavé také je, že komunismus, který měl být internacionální, nadnárodní a všemu lidstvu společný, byl v každé zemi velmi jiný, a to až k vzájemné nenávisti. Praporky, které mu ukazovaly cestu, ukazovaly všude trochu jinam, ale barvu měly vždy stejnou: krvavou. Snad jediný komunistický režim, který nesáhl k represím a násilí, byla chilská vláda Salvadora Allenda (1970–1973), jež k tomu snad neměla příležitost, ale i tak tady buď vzdána čest její památce.
„Zvláštností komunismus bylo, že jakoby zrušil dějiny, nastolil bezčasí, ale ve skutečnosti se vyvíjel ohromným tempem.“
Pamětníci si dobře vzpomínají na politickou mapu světa, kde byly socialistické (tedy komunistické) země vybarveny červeně, ty jiné chladně modře, respektive zaostale zeleně.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.