Fotbalový šampionát osvobozuje

získává si je jeho uvolněná až karnevalová atmosféra, vřelé a přátelské přijetí místních, které potkávají v ulicích proměněných v improvizované fanzóny. Tu nejživější, kam si zajde každý, kdo se chce opravdu „ponořit“ do fotbalového veselí, si fanoušci sami udělali na Nikitské ulici – pár kroků od Rudého náměstí. 

Koktejl namíchaný ze sportovních zážitků, alkoholu a podmanivé velkoměstské atmosféry musí zafungovat snad na každého. Politiku na těch pár týdnů všichni hodili za hlavu. Zůstává snad jen trocha údivu: tak tohle je ta říše zla, o které denně slýcháme z televizních obrazovek? Není to celé omyl? Tihle usměvaví a přátelští Rusové, kteří se tak málo liší od nás – Němců, Poláků, Francouzů, Brazilců či Američanů přece nemohou být ti samí, co jdou po krku západnímu světu! Ale snad ještě větší je nadšení a údiv samotných hostitelů. Do babylonské karnevalové atmosféry se Moskvané, a tím spíš provinciálové z Nižního Novgorodu, Rostova na Donu, Kazaně, Samary nebo Saransku noří jako do léčivé lázně. Vždyť už léta tu všichni žijí v tíživém klaustrofobním ovzduší. Ti, kdo režim podporují, vnímají svět za hranicemi Ruska jako permanentní hrozbu a zmítají se střídavě v pocitech méněcennosti a triumfujícího patriotismu. A ti, co se s režimem neshodnou, zažívají každodenní pocity marnosti, bezvýchodnosti a viny. Pokud se ovšem s režimem nepustí do nerovného boje.

Tak či onak odstrčení okolním světem se cítí téměř všichni. A teď je najednou na ulici obklopuje celý svět, který k nim přátelsky napřahuje ruku. Je možné se do něj ponořit, splynout s ním. V jediném okamžiku padly zdánlivě nepřekonatelné bariéry. Moskva zažívá euforii, trochu naivní opojení z náhlé proměny, přičemž někde v pozadí zaznívají oprávněné obavy z toho, že svátek skončí a všechno bude zas jako dřív. Rusko se najednou vidí takové, jaké by chtělo být.

nenechávejte nás tu samotné

Ruské sociální sítě v posledních dnech doslova zaplavují pozitivně laděné komentáře. Takovou upřímnou radost a dobrosrdečnost by mohl odsoudit snad jenom beznadějně zavilý škarohlíd. Přitom ale samozřejmě nelze zapomínat, že, jak píše ve svém fejetonu ruský básník a esejista Lev Rubinštejn, „fotbal je stejně jako válka pokračování politiky jinými prostředky“. Skvělá atmosféra v moskevských ulicích podstatu ruského režimu nijak nemění: političtí vězni zůstávají za mřížemi, válka na Ukrajině se nezastavila a až fanoušci odjedou s pocitem, že to Rusko je vlastně sympatická země, vše se může hladce vrátit do starých kolejí. A nebo také nemusí.