jan Sokol – filosof, biblista, vysokoškolský pedagog, matematik, zlatník, hodinář – nás opustil 16. února. Už podle pestrosti oborů, kterými se zabýval, je jasné, jaký rozhled tento vzdělanec měl. Já ho rád nazývám posledním polyhistorem střední Evropy. Čím se zabýval, nezůstával na povrchu, ale šel k jádru věci. Nezůstával uzavřen ve své komnatě, aby se jen kochal z nových poznatků. Sledoval čile, ale s patřičným nadhledem společenské dění, do kterého se zapojoval. Neminul na jistý čas ani aktivitu v parlamentu a jedenkrát kandidoval na prezidenta. Jako signatář Charty ´77 nikdy nedělal po r. 1989 ze sebe hrdinu, jak bylo zvykem u nejednoho krčícího se Čecháčka. Své těžiště prozřetelně viděl v pedagogické činnosti, během níž rozšířil obzor mnoha mladým studentům.
Nemohu zapomenout na příjemné chvíle se zajímavými lidmi v bytě Václava Havla, kde se každé pondělí konala nějaká zajímavá přednáška z různých oborů. Vše organizoval Havlův bratr Ivan. Stávalo se, že plánovaný přednášející oznámil, že nemůže přijít. Nastalo horečné hledání někoho, kdo by mohl zaskočit. Takřka se z toho stalo pravidlo: zavoláme Honzu Sokola. Stalo se. Jan Sokol vystřihl vždy nějakou zajímavou řeč, aniž hleděl do papíru. Nikdy to nemělo pokleslou úroveň. Měl nadání zprostředkoval složité náměty a témata jednoduchým způsobem. Nikdy nemachroval a neoháněl se množstvím cizích výrazů, i když uměl několik jazyků klasických i dalších.
Byl to muž, který spojoval, aniž druhé tlačil k souhlasu se svými názory. Ctil pravdu a mravnost. Nelze zapomínat, že po celý život byl neokázalým katolíkem ekumenicky otevřeným. Křesťanská víra byla pro něho živnou duchovní půdou, na níž stavěl vše další. Patřil ke generaci katolíků, kteří s nadšením do sebe sáli závěry 2. Vatikánského koncilu. Této cestě zůstal věrný. Žádné flirtování s nostalgií po minulých tradicích, které se snaží oživit i nejeden současný katolický duchovní. Podílel se na ekumenickém překladu Bible, který dodnes nezastaral. Bydlel blízko břevnovského kláštera v Praze, kam pravidelně chodíval na bohoslužby. Byla mu nabídnuta možnost jednou měsíčně při nedělní bohoslužbě kázat na Boží slovo. Vždy si toho vážil a výborně se zhostil svého pověření.
Dobře si uvědomoval, jak je důležitá snaha o pravdivý ekumenismus. Nikdy nevystupoval v ekumenických rozhovorech z pozice toho lépe vědoucího a shovívavě nadřazeného.
Na několika řádcích nelze vystihnout a zhodnotit bohatství jeho duchovního a myšlenkového odkazu. To učiní jistě jiní. Děkuji dobrému Bohu, že jsem na své životní pouti potkal tohoto muže inspirativního a vždy ochotného pomoci.
václav Malý, biskup.
Bolo ho počuť, no nie vždy bol vypočutý
Patril do línie tých filozofov, ktorí nesledujú len jediný vopred zvolený smer, ale usilujú sa premýšľať o ideách, ktoré prichádzajú z rôznych strán.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.