v knihe SNOVÁNÍ. Rok dopisů o snech (2008) Michala Ajvaza a Ivana M. Havla zaznamenáva Ivan Havel takýto sen: „Přítomní jsme tři, já, Zdeněk Neubauer a Martin Palouš. Nějak se k nám třem dostává zpráva, že muž ve vedlejší místnosti právě zemřel. Musel nám být nějak blízký, možná i příbuzný někoho z nás a současně i veřejně známý. Objevy z naší debaty tím dostávají zcela jiný význam. Ptám se, zda někdo dá zprávu o smrti do tisku. Z ničeho nic se objevuje mladší člověk, který hned odbíhá (asi dát zprávu do tisku). I já jdu do předsíně někam zavolat, asi domů, ale nemohu, nemám číslo. Jsem tak rozrušen, až je mi do pláče.“

V tom roku 2008 mal Ivan M. Havel sedemdesiat rokov (narodil sa 11. októbra 1938) a nečudoval by som sa, keby sa mu sníval sen o jeho vlastnej smrti, na ktorú ešte nemá v roku 2008 telefónne číslo. To dostane až 25. apríla 2021, keď v Košíkoch vo svojom sídle na biofarme zomiera. 

Tá kniha však nie je duchárska, ale vedecká. Vznikla v rámci riešenia Výskumného centra pre teoretické štúdiá pod kódom MSM 002160845. Bolo to v čase, keď bolo u nás ešte možné chápať záznamy snov v listoch a ich komentovanie za vedu. Dnes by to už u nás pod prísnym dohľadom knižničných pracovníčiek, ktoré rozhodujú, čo je kvalitná a nekvalitná veda,  neobstálo, lebo vo vede nerozhoduje intuícia, ale dobre vyplnená osnova formulujúca vopred to, čo človek vo výskume vyskúma, takže mu ostáva len otázka, načo vôbec skúmať niečo, čo už aj tak vyskúmal. 

Ivan Havel mal v živote šťastie.