především to nejdůležitější – prohrál národovecký populismus, a to docela výrazně. Příští vládní koalice bude mít na české poměry pohodlnou většinu. Proti uskupení pěti liberálních demokratických stran – ODS, KDU, TOP09, Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) a Pirátů – stojí Hnutí ANO Andreje Babiše a Strana přímé demokracie (SPD) Tomia Okamury. O extremistickém naladění Okamurovců není třeba pochybovat, ostatně se o něm vytrvale zmiňují zprávy Bezpečnostní informační služby. A Babiš, kterého v roce 2011 bylo možné s jistou dávkou fantazie nazvat sice protisystémovým populistou, nicméně orientovaným mírně doprava, sáhl v letošní volební kampani ke zbraním nejtěžšího xenofobního kalibru. 

Komunisté byli v českých a československých parlamentech nepřetržitě od svého založení před 100 lety.

Jeho ústředním sdělením se stalo, že nás zachrání před uprchlickou vlnou, jež je zatím tak dobře maskovaná, že není vidět. K perlám předvolební rétoriky se zařadil jeho emotivní výkřik, že před uprchlíky ochrání české chaty a chalupy. Taková prohlášení signalizovala jediné: z interních průzkumů Babiš věděl, že mu teče do bot, a tak přitlačil na pilu. Premiér, který zrušil superhrubou mzdu, a tak oslabil sílu asistenčního státu, se začal obracet na strach některých voličů a nízké pudy jiných. Vyklidil tím pole v boji o středové, nerozhodnuté voliče a dokonale vyluxoval hlasy komunistů, socialistů i Okamurovců. Tím paradoxně oslabil jediné strany, které s ním byly ochotné jít do vládní koalice. Okamura dostal pod deset procent a komunisté i socialisté se do parlamentu nedostali vůbec. Komunisté byli v českých a československých parlamentech nepřetržitě od svého založení před 100 lety. Od pádu komunismu muselo uplynout skoro 31 let, aby zmizeli ze sněmovny a je docela možné, že nadobro. 

U naší nejstarší politické strany, ČSSD, založené v dubnu 1878 v břevnovském zájezdním Hostinci U Kaštanu, je to sice nápadný debakl, ale vzhledem k tomu, co strana v posledních pěti letech předváděla, bohužel nikoliv překvapivý. Strana je vyprázdněná jak programově, tak co do osobností.  Šla do holportu se zkušeným oligarchou, který ji dokonale vymazal. Mezi jejími ministry byly některé slušné, a dokonce i schopné osobnosti jako například bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček a jeho nástupce Jakub Kulhánek, kteří se zasloužili o zdecimování ruské výzvědné sítě v Česku, či ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Potíž je, že jejich styl a obsah neoslovuje potenciální voliče ČSSD, ale ty, kteří socialisty nikdy volit nebudou. Socialisté u nás byli na vrcholu vždy, když jim velel mačistický alfa-typ, který uměl zařvat, bouchnout pěstí do stolu a moc se s ničím nepáral jako svého času mladší verze Miloše Zemana či Jiří Paroubek. Jakmile se strany ujal jen trochu slušnější, přemýšlivý typ (Vladimír Špidla nebo Bohuslav Sobotka), šlo to s ní z kopce. Současný předseda Jan Hamáček nebyl, bohužel, ani jedno, ani druhé. Přesto je možné, že se po potřebné rekonstrukci a časech strávených v politické džungli ČSSD do parlamentu zase vrátí.