kázání by mělo být mostem mezi světem biblického textu a světem posluchačů. Dnes je to nelehký úkol, protože v této těžké dramatické  době se svět, jehož jsme součástí, mění doslova každým dnem. Neodvažuji se předvídat, co se bude dít během několika příštích dnů od chvíle, kdy si připravuji kázání, do neděle, kdy je mám v kostele pronést. 

Před kratičkou dobou si málokdo dovedl představit, že Evropa bude znovu po válce, že Putinovo Rusko se vyloučí z rodiny civilizovaných zemí, bude páchat válečné zločiny, zničí během jedné noci desetiletí budované mírové uspořádání světa, pošlape mezinárodní právo, zákeřně a podle  napadne svého slabšího souseda, pokusí se vymazat z mapy světa demokratický stát, velkou, nám kulturně blízkou zemi, že v ní bude surově zabíjet i ženy a děti. Krev Ukrajiny volá k Hospodinu zástupů. 

Sotva trochu opadla vlna pandémie nakažlivé choroby, rozpoutalo Putinovo Rusko ještě děsivější pandémii bezpráví, strachu a násilí, proti níž těžko hledáme dostatečně účinný lék. 

popelec – iniciace k dospělosti

Dobu předvelikonočního pokání zahajujeme v kostelích obřadem popelce, který doprovázíme slovy: Pamatuj, že jsi prach a obrátíš se v prach. Tento obřad a tato slova nás konfrontují s naší pomíjejícností, s naší smrtí. Přibližuje se tak starým iniciačním obřadům, v nichž konfrontace se smrtí znamenala uvedení do dospělosti – to byl ostatně patrně i smysl obřadu obětování Izáka.