hrál si na toreadora a vrhal k našim hranicím svoje banderily, aby zjistil, jakou dávku nepřijatelnosti ještě budeme ochotní akceptovat. Princezna Evropa, podle mytologie unesená býkem, se ale sama chovala jako slepý býk, jako zvíře vydané na smrt, které při každém zásahu kopím jen sklání hlavu.“ (Bernard-Henri Lévy: Virus, ze kterého šílíme, 2020)              

Připomeňme si znovu: renomovaný český znalec historie ještě několik dní před ruským vpádem na Ukrajinu soudil, že pravděpodobnost ruského ozbrojeného tažení přes ukrajinskou hranici „rovná se několika desítkám promile“ (a jeho slova vzápětí potvrdil v Lidovkách i jiný znalec, skvělý komentátor Českého rozhlasu a překladatel z ruštiny, na jehož soudy se bylo možné dosud vždy spolehnout).

Nezáleží teď na tom, že tím historikem byl Jan Rychlík a tím komentátorem Libor Dvořák. Ani na tom, že Bidenovi zpravodajci i četná americká média avizovali naopak vysokou pravděpodobnost ruské agrese týdny a měsíce před invazí (byť byla Putinem do poslední minuty goebbelsovsky popíraná). Zbodnout čili mýlit se je lidské a v tomto případě se zbodl téměř celý svět, bohužel politology a experty na Rusko nevyjímaje. Problém je ještě v něčem jiném.

nesnesitelná lehkost čísel

Jde o „nesnesitelnou lehkost“ podobných soudů, jestliže jsou zdánlivě exaktně vyfutrované čísly. Ať už absurdně zveličovanými („sto“, jindy „tisíc plus jeden“) nebo stejně absurdně, byť zdánlivě vědecky umenšovanými („setiny promile“, „miliontiny vteřiny“).

Eskamotérství s čísly, procenty, grafy, tabulkami a prognózami vypadá pro publikum věrohodně, dodává i čiročirému tlachu pečeť jisté exaktnosti. Před třiatřiceti lety na Letné jsme ostatně takovýmto věrohodně vypadajícím cifrám všichni – včetně mě – nadšeně tleskali, když je spatra pronášel před půl milionem posluchačů jistý tenkrát ještě vtipný prognostik.

„Musíme docenit nadčasovou pravdivost zdánlivě paradoxního Churchillova výroku, že nevěří žádným průzkumům kromě těch, které si sám zfalšuje.“

Teprve později Miloš Zeman sám přiznal, že si kompletně všechny ty cifry, procenta a žebříčky úspěšnosti států tehdy na tribuně vymýšlel. Věděl, že eskamotér s čísly, jímž vždy byl a je, nemusí nic dokládat, u nadměrných plusových či minusových čísel by to po něm chtěl leda blázen. Jde o nekontrolovatelnou, a proto tolik oblíbenou mediální figuru, jež předstírá vědeckost i tam, kde je prázdno, vratko a nevědomo: vždyť lze libovolně u takových zaručených prognóz nahradit setiny promile tisícinami, nebo naopak desetinami a promile zaměnit na procenta (a naopak) – a na daném tvrzení se nemusí nic měnit.