dámy a pánové, vážení hosté,
Je mi velkou ctí být prvním českým nositelem Komenského ceny. Tato slavnost musela být několikrát odložena, čekali jsme na lepší doby. Avšak sotva jedna ničivá bouře trochu ustala, propukla další. Evropa je ve válce. Každé ráno v uplynulých dvou týdnech jsem měl pocit, že noční sen byl pouze vystřídán dalším, hrozným a snažil jsem se z něj probudit.
Bylo to podobné jako před dvěma lety, kdy se nás valila první vlna koronaviru. Když zapnu zprávy v televizi, mám zprvu dojem, že jde jen o hororový film nebo dokument z dávné minulosti. Po nějaké době člověk už nestačí vnímat počty zabitých, zraněných, počty uprchlíků. Náš mozek a naše představivost nemá kapacitu zpracovat všechny děsivé obrazy těchto dnů. Začínáme se ptát, zda „normální svět“ a „normální život“ nebyl jen sen, z něhož jsme se probudili do jiné reality, zda to nebylo dávno uplynulý čas dětství, na který si už dobře nepamatujeme.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.