za ideál Ukrajiny, která tu je od Revoluce důstojnosti roku 2014, která chce být součástí evropské rodiny definované po roce 1945 na heslu „nikdy více“.
Sám fakt ruské agrese je samozřejmě dostatečně dobrý důvod k podpoře Ukrajiny, ale hloupější nebo naivnější lidé mají pořád po ruce argumenty typu „a co Irák“ nebo „a co Kosovo“, které se vyvrátit dají, ale dá to práci a musíte mít poměrně nadstandardní znalosti na téma obojího. Ovšem výše uvedený fakt charakteru dnešní Ukrajiny z toho dělá na první dobrou jasný, snadno vysvětlitelný, a budeme-li se držet faktů, nevyvratitelný souboj dobra se zlem. Ukrajina a Rusko jsou jako den a noc ne proto, že jedna země se jmenuje Ukrajina a druhá Rusko, není to fotbal, abychom klesli k prostému fandění týmu. Jsou jako den a noc proto, k jakým hodnotám se hlásí a jaké hodnoty obě země v praxi naplňují.
Ukrajina není dokonalá, žádná země není dokonalá. Ale snaží se jak umí, i ve válečném stavu, respektovat lidská práva, dodržovat práva menšin, mít svobodu slova, tisku a shromažďování, zatímco Rusko je hnusný totalitní stát pronásledující vlastní lidi a vraždící bestiálním způsobem běžné Ukrajince po desetitisících a odhodlané je klidně vraždit po milionech, kdyby mohlo, a to s domácí podporou. Ne, v Rusku se jenom neutrhla vláda ze řetězu, neplatí, že „to Putin“; všechny ruské zločiny na Ukrajině jsou vyjádřením vůle většiny Rusů.
Tohle je nepopiratelný fakt a Ukrajinci, kteří takovou Ukrajinu brání, jsou hrdinové.
Proto je potřeba uložit Banderu definitivně k ledu i s jeho fašismem, ochotou k etnickému čištění, antisemitismem a autoritářstvím. Do moderní Ukrajiny nepatří.
A nebojme se to říct a říkat to nahlas. Ukrajinci jsou Evropané jako my a měli bychom s nimi jednat na rovinu jako s kterýmikoliv Evropany. Nesklouzávejme do bigotnosti nízkých očekávání; žádné „pro Ukrajince to stačí, oni jsou takoví“ neberu. „Takoví“ jsou Rusové, Ukrajinci jsou moderní, k demokracii a právnímu státu se hlásící národ.
Banderův odkaz nemá dnešní Ukrajině co říct o nic víc než odkaz Tisův k dnešnímu Slovensku. Ano, Tiso byl otcem zakladatelem prvního státu Slováků. Ale jaký ten stát byl? Tady musí jít jakékoliv řeči o zásluhách stranou. Ochota kriticky reflektovat kostlivce ve skříni patří k evropské civilizaci a právě ukrajinská ochota vést o své minulosti kritickou debatu je dalším rozdílem mezi ní a ruskou despocií.
Už jsem tu psal, že bez ohledu na cokoliv dalšího nemohu podporovat palestinské Araby v jejich státních aspiracích, protože stát, jaký jich většina chce, by byl hnusný stát a svět další diktaturu nepotřebuje. Ukrajinu podporuji zejména proto, jaké reprezentuje hodnoty. Ty totiž naopak svět potřebuje v míře co největší.
autor je politológ a publicista
Ak si predplatíte tlačený .týždeň na ďalší rok, pomôžete nám prežiť a robiť to, čo vieme. Vopred ďakujeme.