Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Proč se ve vlaku nepoutáme?

.mojmír Hampl .stĺpčeky .iný pohľad

O spontánním vzniku pravidel chování či jejich záměrné tvorbě shora jsem na tomto místě již nejednou psal. A také o tom, že nesamozřejmé věci bereme často jako automaticky dané. Souvisí to.

Proč se ve vlaku nepoutáme? Natália Ložeková / natalialozekova.sk

vezměme si běžná pravidla silničního provozu v civilizovaných zemích. Považujeme za rutinní věc, že se v osobním autě musíme připoutat. A to za všech okolností, v obci i mimo ní. Když ale jedeme ve městě prostředkem hromadné dopravy, autobusem či tramvají, žádná povinnost se poutat neexistuje. Tyto dopravní prostředky, přestože po obci uhánějí stejnou rychlostí jako vaše auto, dokonce žádné bezpečnostní pásy nemají. A nejsou vybaveny ani airbagy či opěrkami hlavy. Navíc je v nich povolena riskantní přeprava stojícím osobám. Pokud cestujeme meziměstským autobusem rychlostí i zřetelně nad 50 km/h, též se v něm nepoutáme. Taky ani pásy nemá. A v dálkových autobusech je povinnost výrobců instalovat bezpečnostní pásy až od roku 2004. Přitom smrtelné nehody v autobusech se dějí opakovaně a často jsou následky těchto havárií tak velké právě proto, že pasažéři při nárazu z autobusu vypadnou nebo v něm „lítají“ z jednoho konce na druhý. Ve vlaku pásy skoro nikdy nenajdete, přestože jejich moderní verze jezdí dokonce dramaticky rychleji než motorová vozidla a jejich kinetická energie při nárazu či superprudkém brzdění je tudíž vyšší.

 

BEZ VÁS SA NEPOHNEME

Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite