katolická věrouka je v pojetí těchto posluchačů prezentována jako pevný monolit, do detailu vybudovaná pravoúhlá katedrála, ve které je vše jasné, neměnné, a všechny otázky zodpovězeny. A běda, když se o milimetr odchýlíte, když třeba řeknete něco hezkého o Darwinovi nebo se dokonce přihlásíte k evoluční myšlence. My totiž víme, jak to je.
V Argentině je všechno jinak a náhle se ocitnete v jiném vesmíru. Víra je i zde velmi živá, spontánní, vybuchující citovostí španělské a indiánské krve, jen si někdy nedělá starosti s dogmaty a regulemi.
Na severu země je velmi živá úcta k místnímu svatému zvanému Gauchito Gil (asi 1840 – 1878). Gauchito, tedy malý gaučo, „kovbojíček“ Gil, či jak to přeložit. V den jeho úmrtí, 8. ledna, se k jeho hrobu konají pouti, na kterých se sejde přes dvě stě tisíc ctitelů! Gauchito Gil sice není oficiálně kanonizovaným světcem, a asi se jím nikdy nestane, to ale z místních nikomu nevadí. Říkají dokonce, že Gauchito byl tak pokorný, že se ani kanonizovaným světcem stát nepotřebuje. Je samozřejmostí, že v den poutě se na daném místě slaví mše svaté.
Kolem silnic potkáte tu a tam jakési červené minisvatyňky s červenými stuhami či prapory vlajícími ve všudypřítomném větru, a zbožní řidiči, jedoucí kolem, z úcty krátce zatroubí. Někteří mají dokonce vzadu na autě červenou pentli a samolepku Virgen María, protégenos! Panno Maria, ochraňuj nás! A hned vedle je samolepka Gauchito Gil protégenos!, neboť Gauchito je zde ctěn i jako patron řidičů.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.