odpověděl jsem, že nepřijdu, protože již budu ponořen v mystériu a v noci ze čtvrtka na pátek opravdu o prasečích buňkách mluvit nebudu. Opravdu ne.
Protože tím čtvrtkem večer se vstoupilo do jiného času, který končil až v sobotu v noci.
Obrazy byly zakryty, svět se nacházel v primordiálním chaosu. Do tmavého kostela vstupuje průvod, jediný plamének světla je z paškálu, světlo pak problikne na nesčetně dalších svíc a zazní váhavá melodie, zpočátku tichá, pak zesilující, zpěv, kterým je znovu stvořen svět, světlo, které se rozleje a vytvoří vesmír.
Moc prosím, ať máte na katolickou církev jakýkoli názor, o to nyní nejde. Jde o cosi hlubšího. O to, že tím obřadem procházíte, a slyšíte, jak pod vámi duní zem a slyšíte odněkud zdola zvuk bubnů. Jako na všechny velké obřady, i zde je třeba dlouhá příprava dlouhým postem, den předem nejíte vůbec nic. A ještě jednou moc prosím, neprožívejte ty obřady jako turista na návštěvě u amazonských indiánů, prožijte je v první osobě.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.