každý den dopadne na tuto planetu sluneční energie odpovídající miliónu „hirošimských“ atomových bomb a asi 1 procento této energie je zachyceno v listech, jehlicích a mikroorganismech v rámci fotosyntézy. Rostliny a stromy mají listy, které jsou duté a umí z okolního vzduchu do sebe luxovat molekuly oxidu uhličitého, který pak mění v celulózu, ze které je strom postaven.
Energií, která náročný proces platí, je právě slunce. Strom je tedy zakořeněn ve vzduchu stejně, jako je zakořeněn v zemi, a můžeme jej vnímat jako zkamenělý oxid uhličitý. Odpadní produkt, který vzniká v rámci fotosyntézy, je kyslík.
Zdálo by se tedy, že tropické deštné pralesy budou skutečnými plícemi planety, ve smyslu, že budou na metr čtverečný vyrábět největší množství kyslíku. Je to vlastně pravda, ano, vyrábí, jenomže skoro stejné množství kyslíku tropický prales zase spotřebovává v procesech hnití, rostliny krom toho dýchají stejně, jako dýcháme my, a kyslík spotřebovávají, a občasné požáry uvolňují do ovzduší zpátky oxid uhličitý.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.