a co jsou svaly, když ne pružné struny?“ píše na konci 17. století Giorgio Baglivi.
Není to špatný přístup, leccos o člověku takto lépe pochopíme. Když studentům vysvětlujeme, jak funguje srdce, začneme zahradníkem, který otočí kohoutkem a pod obrovským tlakem do hlavní hadice pustí vodu. Pružná hadice se pak větví dál a dál, dojde k tření s vnitřními stěnami a v těch tenkých hadičkách na trávníku již voda jen slabě prýští. Srdce je pumpa, aorta je ta hlavní trubka. Aha, proto je tak velký tlak v aortě a proto v kapilárkách tak malý. Nebo jinak. Placenta je útvar, který zásobuje vznikající dítě kyslíkem a živinami a odvádí oxid uhličitý a zplodiny metabolismu. A je to.
Jenomže srdce není pumpa a pacient není suma orgánů, které je třeba případně opravit. Srdce na rozdíl od pumpy například roste, má metabolismus a podobně. O krásné dívce mohu říci, že je jarní růže. Jenomže dívka není jarní růže, dívka je dívka. A těhotenství je natolik složitá síť interakcí mezi matkou a dítětem, včetně těch emocionálních, že jej nelze redukovat na přísun kyslíku a „živin“.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.